V sobotu jsme vyrazili do parku Kaitoke, proslaveného tím, že v něm filmovali Roklinku. Bylo to tam pěkné - řeka protékala zalesněným údolím, do toho svítilo sluníčko, při koupání jsem sice trochu mrzl, ale zase jsem se nemusel bát že bych pobouřil kolemjdoucí turisty. Ale Roklinku to nepřipomínalo. Možná to bylo tím, že ji netočili v hlavním údolí, o pár metrů vedle. U takového potůčku, kterého by si člověk jinak nevšiml vůbec. A který ji nepřipomínal už tuplem.
 |
| Krajina okolo Kaitoke |
V neděli jsem vyrazili znovu na tuleně, než odjedou. Vlastně už měli být měsíc pryč, dělají tu přesčasy. Asi se jim nechce k pólu do té zimy. Nebo tu pěkně zlenivěli. Vypadali na to. Bečky sádla, sotva se valili. Takže se většinou vůbec nevalili, jen se vyvalovali na šutru, občas se podrbali a když už jim bylo vážně vedro, skulili se pod svůj kámen do moře trochu se ochladit.
 |
| Pobřeží u Red Rocks, nedaleko tulení kolonie |
Další víkend mělo být ošklivo, tak jsem nic nevymýšleli a rozhodli se zůstat doma. Sobotu jsme strávili chytáním bronzu. V neděli jsme toho nedělali o mnoho víc.
A tento víkend jsme se rozhodli pro kompromis. V sobotu měli vstup do místního safari zdarma, tak jsme napodobili celý Wellington a šli to tam očíhnout. Václavák hadr. Teoreticky tam mají i kiwi a weka ptáky (kiwi s ulomeným zobákem) a sovy morepork, ale ty je možné vidět jen v noci. Kromě nich tam je spousta různých druhů vrabců všech barev (prostě takoví ti ptáci, co jsou moc malí na jídlo, však my si rozumíme), pár kachen a volavek, tui (něco jako kos, ale místo žlutého nosu to má bílé bobule pod bradou) a papoušci kaka. Ti byli nejzajímavější. Celí hnědočervení (takže žádná andulka - s tropickými rybkami svou barevností rozhodně nesoutěží), celkem velcí a zcela nebojácní. Měli tam pro ně krmítka a napajedla, která byla obležená davy turistů. Ptáci si z toho naštěstí nic nedělali a vesele se krmili a napájeli. Krom toho tam byli i pravěcí pidiještěři (třiceticentimetroví) a místní druh gekona (tzv. Wellingtonský zelený - děsně ohrožený. Ještě víc než místní ptáci.). Jako každý víkend, i teď měli otevřenou Weta cave - starý zlatý důl sestávající z jedné horizontální a jedné vertikální šachty, ve které přes den spí wety. Viděli jsme jich asi osm. Abychom se tam dostali, museli jsme si vystát třičtvrtěhodinovou frontu. Takže jsme se s Klárou shodli, že nikomu neřekneme, že wety jsou normální, jen trošku větší kobylky.
 |  |
| papoušek Kaka | Wellingtonský zelený gekon |
V neděli pak, přesně podle předpovědi, pršelo, což nám opět dalo záminku nedělat nic.
