Poslední z domova

Poslední dobou jsem blog krapet zanedbával. Tak to zkusím v krátkosti dohnat.

Víkend po Belmontu jsme se jen tak váleli doma a akorát vyrazili na prohlídku parlamentu. Měli den otevřených dveří. Následně jsme vyrazili do botanické, mají ji tu pěknou - a co víc, je grátis.



Další víkend nebylo nejlépe, čehož jsme využili k tomu, abychom se opět - jak se již stává zvykem - jen tak povalovali. S výjimkou krátké procházky u letiště - mají tam pláž a pár kopců nad vodou. Eastern Walkway tomu říkají.
Jo, a druhý den jsme se vypravili na výlet na západ od města. Problém s touto oblastí je, že je celá soukromá. Doufali jsme, že přeci jen najdeme nějakou cestičku, která nebude přehrazena a opatřena výhružnými cedulemi. Mýlili jsme se. Museli jsme dojet až k moři, na Makara beach. I to byla pěkná procházka - cestou tam po pobřeží, zpátky po kopci nad mořem přes dělostřelecké baterie z války. Všude kolem spousty výhledů a ovcí.

Aenslee, moje kolegyně, měla narozeniny a pozvala nás a spousty jiných ke kamarádovi na farmu. Sjeli jsme se tam v sobotu odpoledne a vydrželi do pozdních večerních hodin. Klára se děsně těšila zvláště na zlatý hřeb - mazlení s jehňaty - a pak se ostýchala a málem si to nechala utéci. Celkově to byla povedená akce - potkali jsme spoustu divných lidí. A hrály se tam hry z mládí. Tedy místního mládí. Například závody ve strkání nosem do kulaté žvýkačky. Nebo závod v dopravě pomeranče do cíle pomocí úderů jiného pomeranče, jenž vězel v punčoše přivázané k pasu. K tomu bylo potřeba hýbat boky způsobem, který mohl evokovat různé věci.

Příště jsme se pro změnu vydali na celovíkendový výšlap na Mt Holdsworth. To je ta hora, kde jsem byl před půl rokem. Výlet by to byl celovíkendový, kdybychom nevyrazili až v sobotu po obědě, ale i tak jsme se pěkně prošli. První den jsem vylezli až na kopec a zabivakovali těsně před nejvyšším vrcholkem. Bylo krásně, tak jsme se kochali nádherným západem slunce - kde jinde se na něj dívat, než právě na hřebeni. A pak jsme ani nemuseli stavět stan. Jen jsme byli ráno úplně durch od rosy.

Poslední dva víkendy jsme nedělali vůbec nic. Zůstali jsme doma a užívali si toho, že nějaké doma máme. Jen jednou jsme se vypravili na Red Rocks a tuleně. Tuleně jsme tam nepotkali, akorát množství džípů a čtyřkolek. Dva z těch džípů patřili společnosti co na ty tuleně vozí turisty. Byli notně podroušeni a tvrdili nám, že tuleně viděli a že je za zatáčkou. Do teď nevím, co si o tom mám myslet - jestli dostali zdarma alkohol, aby nepřišli na to, že si spletli roční dobu a že teď tuleni nezimují, nebo jestli měli vážně štěstí a jeden tam byl.

No a následující víkend začneme cestovat a nepřestaneme po mnoho měsíců. Takže tohle je poslední zpráva, kterou píši z tepla domova na vlastním stroji.