Klára přivezla déšť

Od té doby, co mi přijela Klárka, pořád jenom prší. Takže jsme už týden zalezlí doma a nikam nechodíme. Navíc Klára nastydla.

V pátek jsem byl na vernisáži výstavy maorské moderny. První chyba - přišel jsem včas. Půl hodiny jsem čekal v místnosti, kde nebylo nic krom nástěnné malby zobrazující barevné fleky a písmo přes ně. Dokázal jsem se tím kochat neuvěřitelných pět minut. Druhým exponátem pak byla čtveřice televizí, kde běžely zábavné klipy typu "Jak zvracím", "Zvedání své matky tak dlouho jak to jen jde" (ano, pět minut stál na místě a držel matku v náručí) nebo cosi s názvem "Pyramida", kde se zahákl provázky do stativu a filmoval si nohy při tom, jak hlemýždím tempem táhl stativ s kamerou po podlaze - čtvrt hodiny. Pak vypnuli i to. Nakonec přišlo vysvobození - vedoucí galerie vylezl na stupínek a začal pět minut mohutně gestikulovat a velmi plamenně hovořit. Maorsky. Pak to shrnul do dvou anglických vět a předal slovo. Když bylo po projevech, začaly se nosit jednohubky a nalévat víno. To však bylo zakázáno vnášet mezi exponáty. Takže příští hodinu a půl jsem trávil kombinací kořistění jednohubek - ulovil jsem jich za celou dobu přesně 10 - prohlídkou exponátů - v celé galerii jsou dva pěkné, zbytek je ve stylu těch videí - a házením do sebe sklenic vína při přebíhání mezi místnostmi. Pozoruhodný kulturní zážitek. Myslím, že na letošek mám vystaráno.

V neděli jsme podnikli výlet. Nasedli jsem do auta a vyjeli na kopec nad námi k větrné elektrárně na vyhlídku. Děsně foukalo a tak jsem po dvou minutách sjeli zase dolů. Víc se nedalo, vzhledem ke Klářině chorobě. Ale netruchlím - (ne)pravidelně k té turbíně běhám, takže jsem se stejným výhledem kochal i například dnes, čímž si to plně vynahradím.

Celkově si tu teď žiju dobře. S Klárou to je přeci jen větší zábava.