Tuleni

Tak nám zase propršel další víkend. V sobotu lilo usilovně od začátku do konce. V neděli mělo být lépe - a bylo. Déšť ustal už ve tři odpoledne. Tedy dvě hodiny před setměním. Tak jsem vyrazili na tuleně. Tady za rohem, u Červených skal, totiž mají kolonii.
Výletu předcházela diskuze, zda je lepší vyrazit když prší a tuleni budou pěkní lesklí, nebo za sucha. Můj názor se neprosadil.
Zmoklí tuleni ani moc nesmrděli. Váleli se mezi šutry a občas na nás opovržlivě frkli, když jsme přišli moc blízko. Je od nich ale moc pěkné, že se nechají dobře fotit - nikam neutíkají a když se k nim člověk přiblíží, zvednou hlavu a podívají se jeho směrem.

 

Ještě poznámka pro české příznivce biologie (Slováci, jak jsem se dozvěděl, stejně ve valné většině neroznávají tuleně od lachtana, tedy uškatce). I když mají tihle tuleni ouška a k pohybu používají nohy, jako lachtani, místo aby se jako poctiví tuleni jen tak sunuli po vzoru housenek, k ostatním tuleňům se počítají a nazvat je lachtany by je mohlo urazit.

Jinak Klára cestou nalezna "úplně úžasnou mušli". Vypadá to, že si teď postavíme výstavku. Má kooperace je, zdá se, vyžadována také.

Ještě drobnou odbočku od tématu. V pátek byla v práci pařba - tady, jak tady říkají, párty - k oslavě konce finančního roku. Měli jsme tam jídlo, mechanického býka a živou hudbu, která se zoufale snažila, ale přesto ji nikdo neposlouchal a všichni se mačkali v druhé půlce místnosti, daleko od hudebníků. Bylo tam děsně málo lidí, v porovnání s tím, kolik je nás ve firmě. Neslyšel jsem o tom, že by tu v půlce léta měli vánoční besídky jako v Čechách, tak jsem očekával ekvivalent našich vánočních dýchánků - a v tomto ohledu jsem byl absencí opulentnosti této akce krapet zklamán. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Nezůstal jsem tam moc dlouho a radši šel domů za Klárou.

Obrázek

Pořád se mě všichni ptají na obrázky, tak sem jeden dám: výhled z okna v mé kanceláři:

 

Další fotky jsem přidal k výletům o pár zápisů zpátky.

Výlet, co nikdy nebyl

Plán na sobotu byl realizovat odložený výlet z minulého týdne. Po důkladné rešerši výhod různých druhů startování auta s vybitou baterkou jsem se rozhodl ho prostě pustit dolů skopce. A tak jsem také udělal. A ono nic. Ani si neškrtlo. Tak jsme šli místo toho do města. Cestou jsme narazili na servis a dohodli se, že nám za úplatu baterku nabijí. To by člověk nevěřil, jak je taková krabice plná olova těžká, když se to má odnést kilometr v ruce. No, po chození sem a tam a hodině nabíjení, během které jsem si pořídil staronovou košili na čundry (s Klárou oficiálně schválenou barvou), bylo už na výlet trochu pozdě, tak jsme jen jeli nakupovat jídlo.

V neděli bylo nevlídno, tak jsme se vypravili do národního muzea. Mají ho docela velké a místy tam jsou i vážně pěkné expozice. Místy to zas vypadá jako dům pamětin - dvacet let staré broušené ozdoby věnované dobrotivým dárcem tuhle, modely vláčků támhle, bez koncepce a výrazné historické či jiné hodnoty. Dalo by se tam strávit pár dní, ale tato vidina Kláru zjevně nebrala, tak jsem po pár hodinách šli zas domů. Doma Klára upekla štrůdl a já neslaný přesušený chleba.

Výlet, co přišel zkrátka

Po vyspání páteční rozlučky s Dušanem a Michaelou, na které se i s námi sešlo 5 Čechů a jeden Slovák, a po překonání projímacích účinků místního piva, jsme se vydali na výlet za zátoku. Při nasedání do auta mě mírně rozladilo, že nám přestalo fungovat centrální zamykání. Trochu více mě pak rozladil fakt, že to bylo způsobeno vybitou baterkou kvůli nevypnutým světlům. A tak jsem šli pěšky. Místo plánované procházky jsme obešli místní rezervaci v Karori (je to hned za rohem) zvenku, podél plotu, a výlet završili návštěvou botanické zahrady, což je jen další z místních parků s pár záhony kytiček navíc. Moc jich touhle dobou nekvetlo, ale pár přeci.

V neděli jsme se na výlet vykašlali a váleli se doma. Taky jsme upekli pirohy a jablka v županu. Má rada nechat je v troubě ještě o chvíli déle nebyla zcela úspěšná, ač - či právě proto - že byla vyslyšena. I tak ale byly dobré. Večer jsme pak vyrazili k Dušanovi. V rámci odjezdu nám slíbili přenechání vánočního stromku a pár dalších drobností. Nakonec toho ale měli k přenechání trochu víc, takže jsme cestou domů sami vypadali jak vánoční stromečky. A nadávali jsme si, že jsme nerozchodili to auto a nepřijeli s ním.

Další týden či dva

Minulý týden jsem se popral s dveřmi od výtahu. Nechtěly mě pustit dovnitř. Vyhrál jsem, ale ztráty byly těžké. Nepřežil to displej v mobilu. Zjistil jsem, že to není levná legrace. Nechat si ho opravit v servisu stojí majlant. Nechat si poslat nový z internetu stojí polovinu ceny mobilu. Nakonec jsme ho koupil v Číně, tam byl za čtvrtinu toho co tady. Měl by přijít za dva týdny, tak uvidíme.

O víkendu mělo být pěkně, ale předpověď se nevydařila úplně. Sluníčko svítilo jeden den, v sobotu. Vyrazili jsme na krátký výlet na Colonial Knob, ale Klára byla pořád ještě marod a asi jí to trochu přitížilo. Tak jsme zbytek třídenního víkendu proleželi doma a dívali se na slejvák za dveřmi.

Takhle to vypadá, když se člověk dívá z Colonial Knobu na západ na oceán:

Včera jsme byli s Dušanem - kolegou - a jeho slečnou Michaelou v hospodě, ve středu mají pivo za polovic (malé jen za $4). Zdá se, že Klára bude příští dva roky abstinovat, místní mok jí nějak nejede. A to mají v každé hospodě aspoň 8 různých druhů.

O víkendu má být docela pěkně a Kláře už je celkem dobře. Tak asi budeme chodit na jednodenní výlety.