Tuleni

Tak nám zase propršel další víkend. V sobotu lilo usilovně od začátku do konce. V neděli mělo být lépe - a bylo. Déšť ustal už ve tři odpoledne. Tedy dvě hodiny před setměním. Tak jsem vyrazili na tuleně. Tady za rohem, u Červených skal, totiž mají kolonii.
Výletu předcházela diskuze, zda je lepší vyrazit když prší a tuleni budou pěkní lesklí, nebo za sucha. Můj názor se neprosadil.
Zmoklí tuleni ani moc nesmrděli. Váleli se mezi šutry a občas na nás opovržlivě frkli, když jsme přišli moc blízko. Je od nich ale moc pěkné, že se nechají dobře fotit - nikam neutíkají a když se k nim člověk přiblíží, zvednou hlavu a podívají se jeho směrem.

 

Ještě poznámka pro české příznivce biologie (Slováci, jak jsem se dozvěděl, stejně ve valné většině neroznávají tuleně od lachtana, tedy uškatce). I když mají tihle tuleni ouška a k pohybu používají nohy, jako lachtani, místo aby se jako poctiví tuleni jen tak sunuli po vzoru housenek, k ostatním tuleňům se počítají a nazvat je lachtany by je mohlo urazit.

Jinak Klára cestou nalezna "úplně úžasnou mušli". Vypadá to, že si teď postavíme výstavku. Má kooperace je, zdá se, vyžadována také.

Ještě drobnou odbočku od tématu. V pátek byla v práci pařba - tady, jak tady říkají, párty - k oslavě konce finančního roku. Měli jsme tam jídlo, mechanického býka a živou hudbu, která se zoufale snažila, ale přesto ji nikdo neposlouchal a všichni se mačkali v druhé půlce místnosti, daleko od hudebníků. Bylo tam děsně málo lidí, v porovnání s tím, kolik je nás ve firmě. Neslyšel jsem o tom, že by tu v půlce léta měli vánoční besídky jako v Čechách, tak jsem očekával ekvivalent našich vánočních dýchánků - a v tomto ohledu jsem byl absencí opulentnosti této akce krapet zklamán. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Nezůstal jsem tam moc dlouho a radši šel domů za Klárou.