Výlet, co nikdy nebyl

Plán na sobotu byl realizovat odložený výlet z minulého týdne. Po důkladné rešerši výhod různých druhů startování auta s vybitou baterkou jsem se rozhodl ho prostě pustit dolů skopce. A tak jsem také udělal. A ono nic. Ani si neškrtlo. Tak jsme šli místo toho do města. Cestou jsme narazili na servis a dohodli se, že nám za úplatu baterku nabijí. To by člověk nevěřil, jak je taková krabice plná olova těžká, když se to má odnést kilometr v ruce. No, po chození sem a tam a hodině nabíjení, během které jsem si pořídil staronovou košili na čundry (s Klárou oficiálně schválenou barvou), bylo už na výlet trochu pozdě, tak jsme jen jeli nakupovat jídlo.

V neděli bylo nevlídno, tak jsme se vypravili do národního muzea. Mají ho docela velké a místy tam jsou i vážně pěkné expozice. Místy to zas vypadá jako dům pamětin - dvacet let staré broušené ozdoby věnované dobrotivým dárcem tuhle, modely vláčků támhle, bez koncepce a výrazné historické či jiné hodnoty. Dalo by se tam strávit pár dní, ale tato vidina Kláru zjevně nebrala, tak jsem po pár hodinách šli zas domů. Doma Klára upekla štrůdl a já neslaný přesušený chleba.