Zase sami

Pizmon se Sarkou nas opustili a my se vydali na sever, ku trajektu. Cestou je spousta vinic a peknzch kopecku, ale jinak nic moc. Trajekt nam jel v noci, tak jsme zase nic nevideli a yase se nevyspali.



Druhy den jsem se stavil v praci vybrat postu. Kdyz jsem tam vlezl, zrovna meli v nasem byvalem oddeleni nejakou seslost s dortiky. Takova nahodicka. Jinak jsme akorat nakupovali a utraceli.


Nasledujici den jsme se vydali podel vychodniho pobrezi a stavili se na nekolika lokalnich zajimavostech - mys Castle Point se zajimavymi skalami, Napier a jeho domy ve stylu Art Deco a nejaky mistni kopec u Napieru s prima vyhledem. Tim jsme zabili dva dny. Nasim skutecnym cilem bzla kolonie gannetu u Napieru, ale na tu se da jit jen za odlivu, tak jsme museli cekat do dalsiho rana.

Na gannety se jde pet kilometru podel pobrezi. Maji tam tri kolonie a vubec jim nevadi, ze metr od nich poskakuji davy turistu kteri se tam nechali dovezt na trakturku a cvakaji fotaky. A strasne smrdi. Ti ganneti, myslim.

Dalsi atrakci mel byt vylet kolem jezera - dalsi z Velkych prochazek. Meli jsme tam stravit tri dny. Jak se ukazalo, byly by to tri dny plne deste. Nejak se nam do toho nechtelo a tak jsem ty tri dny stravili misto toho v Rotorue a Tauranze. V Rotorue maji neco jako arboretum - kus lesa kde zkouseli, ktere stromy jim na Zelandu porostou dobre. A mimo jine tam maji stodesetilete sekvoje. Celkem prima. V Tauranze nemaji nic, snad jen az na jeden backpacker (mistni jmeno pro levne hostely) kde jsme preckali nejhorsi dest.



Pokracovali jsme na Coromandel, poloostrov, jenz je oblibenou dovolenkovou destinaci Zelandanu. Vekoncem neni uplne zly, ale neni nahoda ze tam nemiri i davy zahranicnich turistu. Spise zapusobi na milovniky rybolovu - tedy nezanedbatelnou cast mistnaku - nez na turisty tesici se na nadherne scenerie a divokou prirodu.


Prvni zastavka byla v oblasti proslule tezbou zlata. Maji tam peknou soutesku s nekolika doly. Nektere stoly jsou otevrene. Nasli jsme tam jeskyni se spoustou sviticich cervu - mistni specialita. Do jine jeskyne na ne lakaji turisty a pozaduji tucne vstupne, tady jsme to meli gratis.

Coromandel je vyhlaseny svymi plazemi

Dalsi pozoruhodnosti Coromandelu, za kterou kazdy jezdi, je Cathedral cove. Takova skalni brana  na pobrezi. Obrazek je lepsi nez mnoho slov.

Cathedral Cove - skalni brana s pruzorem

skala na Cathedral Cove

Pobrezi u Cathedral Cove

Odtud jsme vyrazili na zatoku s teplymi prameny. Vaclavak hadr. A bud je voda moc tepla nebo moc studena. Navic je potreba si vydlabat vlastni vanicku v pisku, a hrncem to nejde nic moc.


Pak jsme zamirili na uplny ostroh. Dojeli tam a zacalo prset. A prselo a prselo. V noci nam tukali na okno auta, kde jsme si cetli, jestli jsme si pry vsimli, ze se ricka, nad kterou jsme notny kus stanovali a parkovali, krapet rozvodnila. Uz jsme nad ni nebyli zas az tak notny kus. Tak jsme si cetli dal a ricku monitorovali. Po pul noci nas to prestalo bavit a sli jsme spat - ale Klara to nevydrzela, zase vstala a sla preparkovat auto, aby nam ho to v noci preci jen nesplachlo. Najednou se ozvala rana a Klara pribehla zpatky, ze ji v tom hustem desti najednou z niceho nic vyrostl do cesty strom. A tak mame promackle prave predni dvere. Nikdo se ale nezranil, voda dal nestoupala a tak dopadlo vsechno dobre.

Rano nam spravcova kempu oznamila, ze si tam chvilku pobudeme, jelikoz dest splachnul silnici. Zase. Tak jsme sli na vylet a pote se prestehovali do domecku. Meli tu takovou chatku, do ktere nas pozvali bydlet, kdyz je pry ta kalamita.

Kalamita netrvala moc dlouho, tak jsme zase odjeli a vyrazili trosku vic do vnitrozemi. Je tam vyhlaseny trek na kopec a skaly, odkud jsou pekne vyhledy. A odtud jsme zase zamirili dal, pryc z Coromandelu - na dalny sever, az nad Auckland.

Na dalnem severu maji Kauri stromy, podobne jako na Coromandelu. Jsou fajn, ale staci videt jeden dva. Ostatni vypadaji stejne. Taky tam maji prima plaze a jeden trek kolem nejsevernejsiho mysu Reinga. Trochu nam pripominal Abel Tasman park, taky se porad chodilo kolem pobrezi, ale na rozdil od Abela tam nebyla krome nas ani noha. Tedy s vyjimkou toho mysu, kde zas nebylo k hnuti.

Nejstarsi Kauri strom na Zelandu

Trek na uplnem severu - ranni mlha

Mys Reinga

Ze severu jsme zase pokracovali na jih, zpet do Aucklandu. Stavili jsme se na miste, kde Anglicani a Maori podepsali neco jako svou ustavu - takovou chartu porozumeni, ktere pak svorne obe skupiny porozumeli spatne. Waitangi se to tam jmenuje. Dorazili jsme tam zrovna na vyhoci, na Waitangi day. Statni svatek. Vyhodou bylo, ze tam bylo otevreno gratis, coz jinak neni. A ze se tam neco delo. Nevyhodou, ze nebylo kde parkovat a prodirat se pres masy tel bylo narocne. Ale alespon se mi podarilo vyfotit Maory jak tahnou svou kanoi z more. Moc jim to nezataci kdyz to maji na vode - na Vltave by meli problem.

Tonga

Sotva jsme vystoupili z letadla, zacali se sbihat taxikari a nabizet sve sluzby. Tedy, abych to uvedl na pravou miru - nebylo to rozhodne jako treba v Indii. Nicmene snazili se i tak. Vsichni nam take svorne tvrdili, ze autobus z letisne nejezdi. Akorat smenarnik nedrzel basu a prozradil, ze kdyz vyjdeme mimo letiste - tedy sotva kilometr - dostaneme se na silnici a tam uz jezdi. A ze podle jeho nazoru je to nejlepsi zpusob dopravy - proc platit za taxika, kdyz autobus je takz fajn. Ve skutecnosti ale, jak jsme se dozvedeli pozdeji, jezdi spise jen rano a vecer. Pres poledne sotva tak jeden za hodinu ci dve. Nas nekdo vzal stopem i bez stopovani a popovezl na vetsi silnici, kde za hodinu jeden autobus projizdel. A ridic nas natahnul na jizdnem sotva o 25-30%.

Chteli jsme se ubytovat nekde spis u centra a zaroven sehnat ockovani na zlutou zimnici, tyfus a meningokoka. Budeme to potrebovat pro dalsi cesty a na Zelandu to je drahe. Obehli jsme pul mesta a zjistili, ze kliniku kde to meli poskztovat zavreli, v nemocnici nic co by nepotrebovali pro ockovani mistnich nemaji a ze hostely pekne podrazili. A jelikoz jsme se touto anabazi dostali prakticky za mesto, ubytovali jsme se u Tonyho - nejaky beloch, desny cholerik, ale na turisty je jako milius. A navic je nejlevnejsi.

Druhy den jsme vyrazili do mesta prohlidnout si centrum a sehnat dopravu na Ha'apai - souostrovi kousek na sever, kam jsme mirili, pac tam maji lepsi plaze. Zjistili jsme, ze jsme sikoupili listkz pekne neprozirave - lode jezdi jednou tzdne - odjela den pred nasim priletem a vrati se den po nasem odletu. Tak jsme koupili na obe cesty letenkz.

Co se centra tyce, byli jsme krapet prekvapeni. Je to takova vetsi vesnice. Polovinu pametihodnosti jsme videli z jednoho mista a kdyby se o nich pruvodce nezminoval, povazovali bychom je za nezajimave polorozborene barabiznz a ruinz kasnz. Kralovsky palac je peknz, ale spis vypada jako velka vila nejakeho zamozneho obcana nez na sidlo hlavz statu.

Dalsi den - v patek - jsme uy meli letenku na Ha'apai. Ac melo letet velke letadlo - 24mistne - letelo male, osmisedadlove. Klara sedela na miste kopilota a ja hned ya pilotem. Toliko k nasemu planu pozadat pilota zda by nas nevzal behem letu do kabiny. Nemelo to smysl, vsechno jsme videli i tak. Trochu nas znervoznovalo, ze polovina budiku na pristrojovce nefungovala a druha byla ve trech exemplarich, kdy kazdy ukazoval jiny udaj. Ale pilotovi se s tim letelo zjevne dobre, tak to asi bzlo v poradku.

Na Uolevu, ostrov nasich snu, melo jit dojit pesky. Za odlivu. Stavili jsme se v Mariner's cafe, kde jsme si tu informaci overili, zeptali se kdy je ten odliv a dohodli se s dedkem vlastnicim jediny funkcni resort na te Uoleve, ze tam dojdeme (jsou tam tri, ale jeden je moc drahz, tak ten nepocitam, a druhz odnesla boure a neoperoval). A vyrazili jsme. Dobra duse nam poradila, ze pruliv mezi ostrovy jde projit dve hodinz pred uplnzm odlivem, tak jsme se tesili, jak to ve ctyri prejdem a na veceri budeme bydlet. Ve ctyri to ale vubec pekne nevypadalo. Silnz proud a vody po kolena, misty pod zadek. Me. Klara na tom byla hur. V pul pate jsme ale stejne vyrazili. Dost to drelo, ale slo to - az do doby, kdy klara pustila nasi jedinou flasku na vodu do vody a ta zacala plavat pryc. Klara po ni obetave skocila a zapadla do tunky - i s batohem. Ale neutopila se. Jen skoro.

Dobrou dusi, co nam poradila prejit dve hodiny pred uplnym odlivem, jsme prokleli.

Bydleli jsme hned na plazi v betonove chatce. Docela pekna. Kokosy vsude kolem nas a more a plaz pred dvermi. Ukazalo se, ze dedek je docela dobry kuchar, a jidla bylo dost. S nami tam bydleli jeste tri Fini a jedna Francouzsko-Americanka.

Po par dnech se pocasi pokazilo a zacalo prset a foukat. Jednou jsme si obesli ostrov, i tak. Prace na 3-5 hodin, podle toho jak se clovek flaka, takze uplne idealni vzdalenost - nevycerpa a zabavi. Pak se to pocali zas trochu zlepsilo, tak jsme si obesli ostrov znova. Dvakrat jsme se take byli potapet - muselo se na to kousek poodejit stranou, kde rostly koraly, tak jsem to jednou sloucili s vyletem a jednou sli jen tak. Pak se pocasi zase zhorsilo, meli jsme trochu strach, zda se vubec dostaneme na hlavni ostrov a zda bude letat letadlo, ale dedek domaci nas ubezpecoval, ze letadlo poleti a ze ten vitr je vlastne prima, protoze akorat kompenzuje v prulivu ten proud co nas cestou sem malem strhnul. Nezbylo nam, nez mu verit, neb si srabacky odvezl svou lod na vlastni ostrov, aby mu ji vitr neodnesl, takze jiny zpusob dopravy na letiste jsme stejne nemeli (zpatky z Lifukz, toho hlavniho ostrova, se dostal peskz prave tim prulivem, takze jeho tvrzeni melo znacnou kredibilitu)

Den pred odletem jsme vyrazili. Prechazeli jsme za uplneho odlivu. Bylo kratce po uplnku, takze odliv skoro maximalni. Skoro o pul metru nizsi nez minule. A prakticky bez proudu. Prechazlo se nam naprosto bajecne.

Jednu noc jsme prespali na Lifuce a rano dosli na letiste. Melo letet velke letadlo, ale zase neprodali dost listku, tak jsme leteli opet tim osmimistnzm. Malem odlozili let, jelikoz na Tongatapu - hlavni ostrov Tongy - byla bourka, ale nakonec jsme leteli stejne. Pekne to jednu chvili houpalo, kam se hrabe horska draha. Ale pilot se smal a ukazoval nam zdvizeny palec.

Pockali jsme na letisti dve hodiny, nez prestene prset, a pak vyrazili na autobus. Misto toho nas svezl nejaky mistnak z letiste. Nakoupili jsme si jidlo, poslali posledni pohledy a odebrali se Tonymu prespat.

Rano jsme sli na autobus - na taxika stejne uz nezbyly penize. Misto autobusu nas zase nabral mistnak - tentokrat starosta. Cestou nabral sekretarku a udelali si vylet na letiste. A tak jsme odleteli.