Zase sami

Pizmon se Sarkou nas opustili a my se vydali na sever, ku trajektu. Cestou je spousta vinic a peknzch kopecku, ale jinak nic moc. Trajekt nam jel v noci, tak jsme zase nic nevideli a yase se nevyspali.



Druhy den jsem se stavil v praci vybrat postu. Kdyz jsem tam vlezl, zrovna meli v nasem byvalem oddeleni nejakou seslost s dortiky. Takova nahodicka. Jinak jsme akorat nakupovali a utraceli.


Nasledujici den jsme se vydali podel vychodniho pobrezi a stavili se na nekolika lokalnich zajimavostech - mys Castle Point se zajimavymi skalami, Napier a jeho domy ve stylu Art Deco a nejaky mistni kopec u Napieru s prima vyhledem. Tim jsme zabili dva dny. Nasim skutecnym cilem bzla kolonie gannetu u Napieru, ale na tu se da jit jen za odlivu, tak jsme museli cekat do dalsiho rana.

Na gannety se jde pet kilometru podel pobrezi. Maji tam tri kolonie a vubec jim nevadi, ze metr od nich poskakuji davy turistu kteri se tam nechali dovezt na trakturku a cvakaji fotaky. A strasne smrdi. Ti ganneti, myslim.

Dalsi atrakci mel byt vylet kolem jezera - dalsi z Velkych prochazek. Meli jsme tam stravit tri dny. Jak se ukazalo, byly by to tri dny plne deste. Nejak se nam do toho nechtelo a tak jsem ty tri dny stravili misto toho v Rotorue a Tauranze. V Rotorue maji neco jako arboretum - kus lesa kde zkouseli, ktere stromy jim na Zelandu porostou dobre. A mimo jine tam maji stodesetilete sekvoje. Celkem prima. V Tauranze nemaji nic, snad jen az na jeden backpacker (mistni jmeno pro levne hostely) kde jsme preckali nejhorsi dest.



Pokracovali jsme na Coromandel, poloostrov, jenz je oblibenou dovolenkovou destinaci Zelandanu. Vekoncem neni uplne zly, ale neni nahoda ze tam nemiri i davy zahranicnich turistu. Spise zapusobi na milovniky rybolovu - tedy nezanedbatelnou cast mistnaku - nez na turisty tesici se na nadherne scenerie a divokou prirodu.


Prvni zastavka byla v oblasti proslule tezbou zlata. Maji tam peknou soutesku s nekolika doly. Nektere stoly jsou otevrene. Nasli jsme tam jeskyni se spoustou sviticich cervu - mistni specialita. Do jine jeskyne na ne lakaji turisty a pozaduji tucne vstupne, tady jsme to meli gratis.

Coromandel je vyhlaseny svymi plazemi

Dalsi pozoruhodnosti Coromandelu, za kterou kazdy jezdi, je Cathedral cove. Takova skalni brana  na pobrezi. Obrazek je lepsi nez mnoho slov.

Cathedral Cove - skalni brana s pruzorem

skala na Cathedral Cove

Pobrezi u Cathedral Cove

Odtud jsme vyrazili na zatoku s teplymi prameny. Vaclavak hadr. A bud je voda moc tepla nebo moc studena. Navic je potreba si vydlabat vlastni vanicku v pisku, a hrncem to nejde nic moc.


Pak jsme zamirili na uplny ostroh. Dojeli tam a zacalo prset. A prselo a prselo. V noci nam tukali na okno auta, kde jsme si cetli, jestli jsme si pry vsimli, ze se ricka, nad kterou jsme notny kus stanovali a parkovali, krapet rozvodnila. Uz jsme nad ni nebyli zas az tak notny kus. Tak jsme si cetli dal a ricku monitorovali. Po pul noci nas to prestalo bavit a sli jsme spat - ale Klara to nevydrzela, zase vstala a sla preparkovat auto, aby nam ho to v noci preci jen nesplachlo. Najednou se ozvala rana a Klara pribehla zpatky, ze ji v tom hustem desti najednou z niceho nic vyrostl do cesty strom. A tak mame promackle prave predni dvere. Nikdo se ale nezranil, voda dal nestoupala a tak dopadlo vsechno dobre.

Rano nam spravcova kempu oznamila, ze si tam chvilku pobudeme, jelikoz dest splachnul silnici. Zase. Tak jsme sli na vylet a pote se prestehovali do domecku. Meli tu takovou chatku, do ktere nas pozvali bydlet, kdyz je pry ta kalamita.

Kalamita netrvala moc dlouho, tak jsme zase odjeli a vyrazili trosku vic do vnitrozemi. Je tam vyhlaseny trek na kopec a skaly, odkud jsou pekne vyhledy. A odtud jsme zase zamirili dal, pryc z Coromandelu - na dalny sever, az nad Auckland.

Na dalnem severu maji Kauri stromy, podobne jako na Coromandelu. Jsou fajn, ale staci videt jeden dva. Ostatni vypadaji stejne. Taky tam maji prima plaze a jeden trek kolem nejsevernejsiho mysu Reinga. Trochu nam pripominal Abel Tasman park, taky se porad chodilo kolem pobrezi, ale na rozdil od Abela tam nebyla krome nas ani noha. Tedy s vyjimkou toho mysu, kde zas nebylo k hnuti.

Nejstarsi Kauri strom na Zelandu

Trek na uplnem severu - ranni mlha

Mys Reinga

Ze severu jsme zase pokracovali na jih, zpet do Aucklandu. Stavili jsme se na miste, kde Anglicani a Maori podepsali neco jako svou ustavu - takovou chartu porozumeni, ktere pak svorne obe skupiny porozumeli spatne. Waitangi se to tam jmenuje. Dorazili jsme tam zrovna na vyhoci, na Waitangi day. Statni svatek. Vyhodou bylo, ze tam bylo otevreno gratis, coz jinak neni. A ze se tam neco delo. Nevyhodou, ze nebylo kde parkovat a prodirat se pres masy tel bylo narocne. Ale alespon se mi podarilo vyfotit Maory jak tahnou svou kanoi z more. Moc jim to nezataci kdyz to maji na vode - na Vltave by meli problem.