Tonga

Sotva jsme vystoupili z letadla, zacali se sbihat taxikari a nabizet sve sluzby. Tedy, abych to uvedl na pravou miru - nebylo to rozhodne jako treba v Indii. Nicmene snazili se i tak. Vsichni nam take svorne tvrdili, ze autobus z letisne nejezdi. Akorat smenarnik nedrzel basu a prozradil, ze kdyz vyjdeme mimo letiste - tedy sotva kilometr - dostaneme se na silnici a tam uz jezdi. A ze podle jeho nazoru je to nejlepsi zpusob dopravy - proc platit za taxika, kdyz autobus je takz fajn. Ve skutecnosti ale, jak jsme se dozvedeli pozdeji, jezdi spise jen rano a vecer. Pres poledne sotva tak jeden za hodinu ci dve. Nas nekdo vzal stopem i bez stopovani a popovezl na vetsi silnici, kde za hodinu jeden autobus projizdel. A ridic nas natahnul na jizdnem sotva o 25-30%.

Chteli jsme se ubytovat nekde spis u centra a zaroven sehnat ockovani na zlutou zimnici, tyfus a meningokoka. Budeme to potrebovat pro dalsi cesty a na Zelandu to je drahe. Obehli jsme pul mesta a zjistili, ze kliniku kde to meli poskztovat zavreli, v nemocnici nic co by nepotrebovali pro ockovani mistnich nemaji a ze hostely pekne podrazili. A jelikoz jsme se touto anabazi dostali prakticky za mesto, ubytovali jsme se u Tonyho - nejaky beloch, desny cholerik, ale na turisty je jako milius. A navic je nejlevnejsi.

Druhy den jsme vyrazili do mesta prohlidnout si centrum a sehnat dopravu na Ha'apai - souostrovi kousek na sever, kam jsme mirili, pac tam maji lepsi plaze. Zjistili jsme, ze jsme sikoupili listkz pekne neprozirave - lode jezdi jednou tzdne - odjela den pred nasim priletem a vrati se den po nasem odletu. Tak jsme koupili na obe cesty letenkz.

Co se centra tyce, byli jsme krapet prekvapeni. Je to takova vetsi vesnice. Polovinu pametihodnosti jsme videli z jednoho mista a kdyby se o nich pruvodce nezminoval, povazovali bychom je za nezajimave polorozborene barabiznz a ruinz kasnz. Kralovsky palac je peknz, ale spis vypada jako velka vila nejakeho zamozneho obcana nez na sidlo hlavz statu.

Dalsi den - v patek - jsme uy meli letenku na Ha'apai. Ac melo letet velke letadlo - 24mistne - letelo male, osmisedadlove. Klara sedela na miste kopilota a ja hned ya pilotem. Toliko k nasemu planu pozadat pilota zda by nas nevzal behem letu do kabiny. Nemelo to smysl, vsechno jsme videli i tak. Trochu nas znervoznovalo, ze polovina budiku na pristrojovce nefungovala a druha byla ve trech exemplarich, kdy kazdy ukazoval jiny udaj. Ale pilotovi se s tim letelo zjevne dobre, tak to asi bzlo v poradku.

Na Uolevu, ostrov nasich snu, melo jit dojit pesky. Za odlivu. Stavili jsme se v Mariner's cafe, kde jsme si tu informaci overili, zeptali se kdy je ten odliv a dohodli se s dedkem vlastnicim jediny funkcni resort na te Uoleve, ze tam dojdeme (jsou tam tri, ale jeden je moc drahz, tak ten nepocitam, a druhz odnesla boure a neoperoval). A vyrazili jsme. Dobra duse nam poradila, ze pruliv mezi ostrovy jde projit dve hodinz pred uplnzm odlivem, tak jsme se tesili, jak to ve ctyri prejdem a na veceri budeme bydlet. Ve ctyri to ale vubec pekne nevypadalo. Silnz proud a vody po kolena, misty pod zadek. Me. Klara na tom byla hur. V pul pate jsme ale stejne vyrazili. Dost to drelo, ale slo to - az do doby, kdy klara pustila nasi jedinou flasku na vodu do vody a ta zacala plavat pryc. Klara po ni obetave skocila a zapadla do tunky - i s batohem. Ale neutopila se. Jen skoro.

Dobrou dusi, co nam poradila prejit dve hodiny pred uplnym odlivem, jsme prokleli.

Bydleli jsme hned na plazi v betonove chatce. Docela pekna. Kokosy vsude kolem nas a more a plaz pred dvermi. Ukazalo se, ze dedek je docela dobry kuchar, a jidla bylo dost. S nami tam bydleli jeste tri Fini a jedna Francouzsko-Americanka.

Po par dnech se pocasi pokazilo a zacalo prset a foukat. Jednou jsme si obesli ostrov, i tak. Prace na 3-5 hodin, podle toho jak se clovek flaka, takze uplne idealni vzdalenost - nevycerpa a zabavi. Pak se to pocali zas trochu zlepsilo, tak jsme si obesli ostrov znova. Dvakrat jsme se take byli potapet - muselo se na to kousek poodejit stranou, kde rostly koraly, tak jsem to jednou sloucili s vyletem a jednou sli jen tak. Pak se pocasi zase zhorsilo, meli jsme trochu strach, zda se vubec dostaneme na hlavni ostrov a zda bude letat letadlo, ale dedek domaci nas ubezpecoval, ze letadlo poleti a ze ten vitr je vlastne prima, protoze akorat kompenzuje v prulivu ten proud co nas cestou sem malem strhnul. Nezbylo nam, nez mu verit, neb si srabacky odvezl svou lod na vlastni ostrov, aby mu ji vitr neodnesl, takze jiny zpusob dopravy na letiste jsme stejne nemeli (zpatky z Lifukz, toho hlavniho ostrova, se dostal peskz prave tim prulivem, takze jeho tvrzeni melo znacnou kredibilitu)

Den pred odletem jsme vyrazili. Prechazeli jsme za uplneho odlivu. Bylo kratce po uplnku, takze odliv skoro maximalni. Skoro o pul metru nizsi nez minule. A prakticky bez proudu. Prechazlo se nam naprosto bajecne.

Jednu noc jsme prespali na Lifuce a rano dosli na letiste. Melo letet velke letadlo, ale zase neprodali dost listku, tak jsme leteli opet tim osmimistnzm. Malem odlozili let, jelikoz na Tongatapu - hlavni ostrov Tongy - byla bourka, ale nakonec jsme leteli stejne. Pekne to jednu chvili houpalo, kam se hrabe horska draha. Ale pilot se smal a ukazoval nam zdvizeny palec.

Pockali jsme na letisti dve hodiny, nez prestene prset, a pak vyrazili na autobus. Misto toho nas svezl nejaky mistnak z letiste. Nakoupili jsme si jidlo, poslali posledni pohledy a odebrali se Tonymu prespat.

Rano jsme sli na autobus - na taxika stejne uz nezbyly penize. Misto autobusu nas zase nabral mistnak - tentokrat starosta. Cestou nabral sekretarku a udelali si vylet na letiste. A tak jsme odleteli.