Po skonceni s Karimunjawou nas cekal strastiplny prejezt doWonosoba. Spocival v sesti hodinach na lodi nasledovanych dvou a petihodinovou jizdou autobusem. Vic jsme toho ten den nestihli. Tedy krom najiti ubytovani, i kdyz i to bylo tak tak, museli jsme lovit hotel, neb losmeny (ubytovani v soukromi) uz meli kolem pulnoci zavreno. Nastesti nam dobre poradili hotelovi recepcni a nasmerovali nas do neceho co bylo nejen otevrene a volne, ale i v nasi cenove kategorii.
Rano jsme pak sedli na autobus a dojeli zbylou hodinu do Dieng. To je takova nahorni planina s naramne prijemnym podnebim - neni tam strasne vedro, jako ve zbytku Indonesie. Maji tam nejstarsi chramy v Indonesii, ktere stoji za houby, neb jsou male a nicim zajimave. Ale hlavne tam maji spoustu vulkanicke aktivity a pekne okoli. Prvni den jsme sli na krater s bublajici vodou a spoustou odpadku, ktery stal za houby, ale druhy den jsme si privstali, a skoro to stihli na vychod slunce na sedm kilometru vzdaleny kopecek. Pod nami plato v mlze, kolem nas spousta sopek, proste nadhera. A cestou zpatky jsme videli jezirko zbarvene na modro pomoci vulkanicke cinnosti, jezirko nezbarvene a docela uchazejici krater. Spokojenost naprosta.
Nasi dalsi zastavkou byl Puncak pass. Take je to vyse, takze tam je prijemna zima. A take se tam jede strasne dlouho - za den jsme to zase nestihli. Jezdi tam o vikendu davy s Jakarty, coz docela zahybalo s cenami ubytovani, ale nakonec jsme nasli jedno pekne. Apartman o dvou loznicich a obyvaku za cenu mistnosti bez zachodu. To je tak, kdyz se cloveku podari nacasovat pobyt na jiny cas, nez davy mistnich.
Maji tam narodni park s vodopadem. Cekali jsme ohromne zklamani, jako v Thajsku - zvlaste po tom, co jsme videli na Zelandu. Ale kupodivu to bylo docela fajn. A cestou zpatky Klara navic objevila strom s opicemi. Pozorovali jsme je a ony nic nedelaly. A kdyz delaly, tak se nam vetsinou schovavaly. Ale obcas se i drbaly, to bylo akcni.
Krom parku s opicemi tam maji i botanickou. Desne vyhlasenou. Ve skutecnosti to je ale spise pekny park nez to co by clovek cekal.
Dalsi zastavkou na ceste byla az Jakarta. Puvodne jsme chteli jeste shlednout cajove plantaze, ale nedobrali jsme se k dostatecne konkretnim instrukcim jak se tam dostat a co tam delat, tak jsme na ne akorat zirali z autobusu. Jsou pekne. Snad si je poradne prohledneme v Malajsii.
Jakarta smrdi. Ne tak jako Delhi - ne lidmi a odpadky - ale auty. A to dost. A je velka. A draha. Podle pruvodce je tam spousta veci k videni, ale kdyz jsme se prosli centrem, zacali jsme o tom pochybovat. Prijeli jsme v patek a meli jsme az do uterka do rana cas. V sobotu jsme tedy prosli stare centrum a to nas moc nenadchlo. Vetsina toho tu je rozpadla a to co neni stejne neni moc stare. V nedeli jsme potkali Elly, nasi mistni kamaradku z Karimunjawy, a ta nas vozila autem. Zacali jsme opet starym centrem a pokracovali do ZOO. To bylo prima. Jak rika pruvodce, neni svetoveho formatu. To znamena, ze vybehy nejsou dost velke a dosdt zarostle, aby se tam zvirata mohla pred navstevniky dobre schovat. Takze jsou skvele videt. Nejlepsi byl binturong - neco mezi kockou a medvedem, co zije na nekterym z mistnich ostrovu. Pry je to i v Praze, ale neni to videt, neb Praha ma ZOO svetoveho formatu a binturong je stydlivy. Po zavreni zoa jsme odjeli do parku Miniindonesie, kde kazdy kraj ma svuj dum. Cekali jsme skanzen, skanzen se nedostavil. Domy nejsou puvodni. Spise to vypada jako by architekt dostal zadani navrhnout vystavni palac za pouziti modernich materialu (betonu), a to tak, aby vysel z tradicnich dizajnu. Ale bylo to pekne. Videli jsme bohuzel jen dva "ostrovy", tedy tak osm domu, neb hodinu po prijezdu padla tma. Den jsme zakoncili prima veceri v prima restauraci.
V pondeli jsme chteli navstivit Monas - to je pomnik s parkem s jeleny, ktery je pres sto metru vysoky a da se tam jit jako na rozhlednu. A pak narodni muzeum. Oboje bylo zavrene. Holt pondeli. Ale nevadilo nam to, nijak zvlast jsme po tom netouzili. Dalsim bodem programu byl internet, a to jsme zvladli, jak je videt z teto zpravy.
Vecer jsme se pak vydali lovit humra. Chteli jsme jednou vyzkouset, jak to chutna. Hotelier tvrdil, ze jich je vsude spousta, ale jak se ukazalo, nemel pravdu. Druhy den nam jeste povidal, ze jich je spousta ve starem meste a ze v jeho vesnici se da sehnat maly za 100, velky za 150 korun. To jsme ale uz odjizdeli na letiste a leteli do Kuala Lumpur.
úterý 31. května 2011
pondělí 30. května 2011
Karimunjawa
V nedeli rano jsme nasedli na trajetk a ohromnou rychlosti (chuze) se za 6 hodin zminenym trajektem dopravili na Karimunjawu. Ta se sklada z hlavniho ostrovu (Karimunjawa) na kterem se nachazi hlavni vesnice (Karimunjawa) a pak dalsich, mensich ostrovu. Plan byl ubytovat se nekde pekne na pobrezi u plaze a rochnit se tam. Jak se ale ukazalo, plazi se tam moc nedostava. Jedna placena je par kilometru od vesnice, druha, zdarma, o poznani dal, a par dalsich na druhe strane ostrova, kamz se da dostat leda motorkou. Tak jsme bydleli v na Karimunjawe v Karimunjawe v losmenu, coz znamena ve volne mistnosti u nekoho doma. A na plaz chodili kazde rano pesky.
Jeden den jsme si pujcili motocykl a objeli ostrov. Zjistili jsme, ze ac nase plaz neni uplne nejlepsi, ostatni stoji za starou backoru. Problem s mistnimi plazemi je, ze je nikdo moc neuklizi. A to ani tu placenou. Je tam pet chlapiku, kteri vytrhavaji kyticky a podobne, ale plastove flasky proste neseberou. A vsechno, co kdo na celem ostrove kdy vyhodi, skonci v mori, a vetsina toho nasledne skonci prave na tech plazich.
Jiny den jsme vyrazili na vyjizdku lodi. Tak to tu delaji domaci turiste. Plaze je neberou, ale na koraly si vyrazi, ac neumi plavat. Dostanou snorchl, plovaci vestu a jsou vhozeni do vody, kde jim ukazou jak se hyba rukama a nohama a nechaji je kochat se. A ke kochani tam toho je dost. Takhle rozmanite koraly jsme jeste nepotkali. S rybkami to neni tak skvele jako s koraly, ale i tak jsou prima. Akorat ne to uplne nejlepsi co jsme potkali, ale i tak porad mnohokrat lepsi nez Chorvatsko. Aby ne. Soucasti vyletu take byva navsteva plaze na jednom z mensich ostruvku, coz je dobre. Bordel tam skoro neni, vubec neni tezke predstirat, ze ho nevidime.
Nas prvni vylet lodickou byl s dalsimi dvemi cizinci, odkudsi ze Skandinavie. Mili lide. Dostali jsme od nich mapu Ciny, takze ted uz si tam budeme umet koupit listky na vlak. Ukazeme jim na mape kam chceme a bude.
Tyden s tydnem se sesel a nastal vikend. A ne jen tak ledajaky vikend. O dva dny prodlouzeny. Takze cela Jakarta nalezla sem. Dusledkem toho bylo, ze jsme najednou nemeli kde bydlet. Domaci nas vyhodil, ze ma plno - pry si objednali ubytovani driv jak my. Tak jsme se sbalili, vzali stan a vyrazili na ostrov kempovat.
Idylka tropickeho raje se bohuzel nekonala. Ostrov nebyl ani v nejmensim opusten. Rybari byli vsude kolem, predevsim pak primo pred nami, padesat metru od brehu smerem do more na rybarskych plosinach. To jsou takove domky na kulech, kde se daji chytat ryby i bez jezdeni lodickou. Dalsi problem byli komari. Hned po setmeni byli vsude a nezbylo nam, nez ustoupit do relativniho bezpeci stanu. Ale ani to nas zcela nezachranilo - komary smele podporovaly miniaturni musky, pro ktere moskytiera nebyla vubec prekazkou. Ve stanu bylo pochopitelne straslive vedro. Nevydrzel jsem to a utekl se ochladit do more, jen abych se par metru od brehu, po ponoreni do pulmetrove vody, napichl na jezka. Jak jsem se lekl, ruku jsem vytahl a oprel se druhou - a tam byl take. Zbytek vecera bylo o zabavu postarano. Venovali jsme se chirurgii pomoci nesterilni jehly. Kupodivu se mi asi povedlo vytahnout vse, mozna az na jednu.
Rano jsme sli na plaz. Da li se tomu desetimetrovemu dvorecku bez poradneho pisku tak rikat. Pisek tam kus vedle take byl, ale tam zas nemeli stin a naopak meli vic igelitu nez toho pisku. Pobyt nam ale zprijemnil morsky orel, ktereho primo tam chovali v kleci, a k zajimavosti mista prispela i chovna stanice zelev (bez zelev vlastnich, pouze s jejich vajicky v kyblech pod piskem, takze videt nic nebylo)
Ale abych porad nenadaval - neni to vsude tak zle. Potkali jsme Francouze (tyden po odjezdu z ostrovu), ktery kempoval na ostrovu o kilometr dal a mel tam pisek, koraly, celkem samotu a zadne komary. Previt.
Druhy den, hned po prichodu na plaz, se prihnal Jophi, nas byvaly domaci, ze jede s nejakymi turisty lodi na koraly a jestli se nechceme s nimi. Jelikoz jsme meli ostrova az po krk, tak jsme jeli. A vecer nejakym zazrakem nasel v tom svem dome volnou mistnost, tak jsme se zase vratili do neceho poradnejsiho nez je stan.
Vecer jsme byli pozvani na opekani ryb. Cela ta banda, se kterou jsme byli na lodi, mela program i vecer - pozirani obyvatel more - a jelikoz mistnaci jsou desne pohostinni, nabidli nam, jestli jim s temi supinaci nechceme pomoci. No abychom nechteli.
Treti vylet lodi se konal o par dni pozdeji, kdyz uz davy odjely. Vmackli jsme se na lodku s asi sedmi mistnimi studenty. Vylety s mistnaky maji tu vyhodu, ze jejich soucasti je i obed - grilovana ryba, jak jinak. A jako i s tou minulou skupinou, i vecer jsme s nimi sli na rybu. S nimi byla sranda trochu mensi, neb jejich anglictina, ac lepsi nez naproste vetsiny mistnich, nebyla uplne rozvinuta.
No a to je tak vsechno ohledne Karimunjawy. Celkove se nam tam libilo, bez ohledu na to co vsechno jsem o tom do ted napsal. Ty koraly proste nemaji chybu, ceny jsou velmi nizke, a ze jsme nebydleli primo na plazi, to se holt da prezit - koneckoncu, mene stastna individua uzivajici si dovolene v letoviscich v Evrope na tom nebyvaji o nic lip.
Jeden den jsme si pujcili motocykl a objeli ostrov. Zjistili jsme, ze ac nase plaz neni uplne nejlepsi, ostatni stoji za starou backoru. Problem s mistnimi plazemi je, ze je nikdo moc neuklizi. A to ani tu placenou. Je tam pet chlapiku, kteri vytrhavaji kyticky a podobne, ale plastove flasky proste neseberou. A vsechno, co kdo na celem ostrove kdy vyhodi, skonci v mori, a vetsina toho nasledne skonci prave na tech plazich.
Jiny den jsme vyrazili na vyjizdku lodi. Tak to tu delaji domaci turiste. Plaze je neberou, ale na koraly si vyrazi, ac neumi plavat. Dostanou snorchl, plovaci vestu a jsou vhozeni do vody, kde jim ukazou jak se hyba rukama a nohama a nechaji je kochat se. A ke kochani tam toho je dost. Takhle rozmanite koraly jsme jeste nepotkali. S rybkami to neni tak skvele jako s koraly, ale i tak jsou prima. Akorat ne to uplne nejlepsi co jsme potkali, ale i tak porad mnohokrat lepsi nez Chorvatsko. Aby ne. Soucasti vyletu take byva navsteva plaze na jednom z mensich ostruvku, coz je dobre. Bordel tam skoro neni, vubec neni tezke predstirat, ze ho nevidime.
Nas prvni vylet lodickou byl s dalsimi dvemi cizinci, odkudsi ze Skandinavie. Mili lide. Dostali jsme od nich mapu Ciny, takze ted uz si tam budeme umet koupit listky na vlak. Ukazeme jim na mape kam chceme a bude.
Tyden s tydnem se sesel a nastal vikend. A ne jen tak ledajaky vikend. O dva dny prodlouzeny. Takze cela Jakarta nalezla sem. Dusledkem toho bylo, ze jsme najednou nemeli kde bydlet. Domaci nas vyhodil, ze ma plno - pry si objednali ubytovani driv jak my. Tak jsme se sbalili, vzali stan a vyrazili na ostrov kempovat.
Idylka tropickeho raje se bohuzel nekonala. Ostrov nebyl ani v nejmensim opusten. Rybari byli vsude kolem, predevsim pak primo pred nami, padesat metru od brehu smerem do more na rybarskych plosinach. To jsou takove domky na kulech, kde se daji chytat ryby i bez jezdeni lodickou. Dalsi problem byli komari. Hned po setmeni byli vsude a nezbylo nam, nez ustoupit do relativniho bezpeci stanu. Ale ani to nas zcela nezachranilo - komary smele podporovaly miniaturni musky, pro ktere moskytiera nebyla vubec prekazkou. Ve stanu bylo pochopitelne straslive vedro. Nevydrzel jsem to a utekl se ochladit do more, jen abych se par metru od brehu, po ponoreni do pulmetrove vody, napichl na jezka. Jak jsem se lekl, ruku jsem vytahl a oprel se druhou - a tam byl take. Zbytek vecera bylo o zabavu postarano. Venovali jsme se chirurgii pomoci nesterilni jehly. Kupodivu se mi asi povedlo vytahnout vse, mozna az na jednu.
Rano jsme sli na plaz. Da li se tomu desetimetrovemu dvorecku bez poradneho pisku tak rikat. Pisek tam kus vedle take byl, ale tam zas nemeli stin a naopak meli vic igelitu nez toho pisku. Pobyt nam ale zprijemnil morsky orel, ktereho primo tam chovali v kleci, a k zajimavosti mista prispela i chovna stanice zelev (bez zelev vlastnich, pouze s jejich vajicky v kyblech pod piskem, takze videt nic nebylo)
Ale abych porad nenadaval - neni to vsude tak zle. Potkali jsme Francouze (tyden po odjezdu z ostrovu), ktery kempoval na ostrovu o kilometr dal a mel tam pisek, koraly, celkem samotu a zadne komary. Previt.
Druhy den, hned po prichodu na plaz, se prihnal Jophi, nas byvaly domaci, ze jede s nejakymi turisty lodi na koraly a jestli se nechceme s nimi. Jelikoz jsme meli ostrova az po krk, tak jsme jeli. A vecer nejakym zazrakem nasel v tom svem dome volnou mistnost, tak jsme se zase vratili do neceho poradnejsiho nez je stan.
Vecer jsme byli pozvani na opekani ryb. Cela ta banda, se kterou jsme byli na lodi, mela program i vecer - pozirani obyvatel more - a jelikoz mistnaci jsou desne pohostinni, nabidli nam, jestli jim s temi supinaci nechceme pomoci. No abychom nechteli.
Treti vylet lodi se konal o par dni pozdeji, kdyz uz davy odjely. Vmackli jsme se na lodku s asi sedmi mistnimi studenty. Vylety s mistnaky maji tu vyhodu, ze jejich soucasti je i obed - grilovana ryba, jak jinak. A jako i s tou minulou skupinou, i vecer jsme s nimi sli na rybu. S nimi byla sranda trochu mensi, neb jejich anglictina, ac lepsi nez naproste vetsiny mistnich, nebyla uplne rozvinuta.
No a to je tak vsechno ohledne Karimunjawy. Celkove se nam tam libilo, bez ohledu na to co vsechno jsem o tom do ted napsal. Ty koraly proste nemaji chybu, ceny jsou velmi nizke, a ze jsme nebydleli primo na plazi, to se holt da prezit - koneckoncu, mene stastna individua uzivajici si dovolene v letoviscich v Evrope na tom nebyvaji o nic lip.
sobota 7. května 2011
Indonesie - Borobudur a Jepara
Program dalsiho dne byla navsteva Borobuduru. Vstali jsme primerene - vzbudili jsme se sice pred patou, neb jsme hned vedle mesity a muezini si tu berou na pomoc tlampace, ale pak jsme, jako obvykle, jeste spali. Borobudur je pekne misto. Takova budhisticka pyramida, vsude same sochy budhu a vytesane vyjevy ze zivota vseho mozneho.
Potkali jsme Anglicana, ktery nam kladl na srdce, at si v Cine a tady a vubec rikame o studentske slevy. Ze staci jakakoliv karticka s fotkou - on pry pouzival ridicak. Pochvaloval si, kolik v Prambananu a Borobuduru usetril. A pak ze to je vysada Cechu.
Dalsi den jsem se stavili pro pasy. A po dalsi hodine behani po uradu a cekani az nam tam daji to jedno razitko jsme ho vazne dostali a muzeme tu byt dalsi mesic. Ne ze bychom mesic potrebovali.Uvazovali jsme, ze bychom uz odjeli k pobrezi a pripravili se na prepravu na Karimunjavu a na plaze, ale prselo, tak jsme jeste zustali
V patek neprselo a navic nam vic casu nezbyvalo, tak jsme vyrazili. Nejprve do Semerangu a pak do Jepary. Cesta trvala cely den. Nekolikrat cestou nas obstastnovaly bandy hudebniku - kytarista a obcas bubenik naskoci do autobusu, zahraji pisnicku, ktera vzadu, kde je trochu vic mista na nohy, stejne neni slyset, a pak vyberou drobaky a zmizi. Vetsinou neumi hrat ani zpivat a zaslouzili by si vyhodit z okna, ale je tam par vyjimek. No, a po dojeti do cile jsme se dozvedeli, ze lod, ktera podle pruvodce jezdi jednou tydne, odjela uz rano, misto az v sobotu. Ale v nedeli ma jet dalsi.
Ubytovali jsme se v jedinem losmenu (neco jako v Cechach privat) siroko daleko, kde jsme se dozvedeli, ze od napsani pruvodce silne zvysil ceny a je v porovnani ze zbytkem zeme docela drahy - a ze ani tak nas neubytuje na dve noci, neb ma tu dalsi plno. Ale uz byla noc, tak jsme tam zustali alespon jednu
Puvodne jsme mysleli, ze si v sobotu uzijeme te plaze, na ktere jsme se ubytovali. Plaz sestavala ze stanku, jak to tak na plazich uz byva, ale nejak tam chybela dalsi nutna soucast plaze - pisek. A navic prselo. Tak jsem se valeli v hotelu, dojeli zpet do mesta, ubytovali se v dalsim predrazenem hotelu a prosli si mesto.Chcipnul tu pes,stejne jako v Denpasaru, ale na rozdil od nej tu alespon neni moc aut.
Potkali jsme Anglicana, ktery nam kladl na srdce, at si v Cine a tady a vubec rikame o studentske slevy. Ze staci jakakoliv karticka s fotkou - on pry pouzival ridicak. Pochvaloval si, kolik v Prambananu a Borobuduru usetril. A pak ze to je vysada Cechu.
Dalsi den jsem se stavili pro pasy. A po dalsi hodine behani po uradu a cekani az nam tam daji to jedno razitko jsme ho vazne dostali a muzeme tu byt dalsi mesic. Ne ze bychom mesic potrebovali.Uvazovali jsme, ze bychom uz odjeli k pobrezi a pripravili se na prepravu na Karimunjavu a na plaze, ale prselo, tak jsme jeste zustali
V patek neprselo a navic nam vic casu nezbyvalo, tak jsme vyrazili. Nejprve do Semerangu a pak do Jepary. Cesta trvala cely den. Nekolikrat cestou nas obstastnovaly bandy hudebniku - kytarista a obcas bubenik naskoci do autobusu, zahraji pisnicku, ktera vzadu, kde je trochu vic mista na nohy, stejne neni slyset, a pak vyberou drobaky a zmizi. Vetsinou neumi hrat ani zpivat a zaslouzili by si vyhodit z okna, ale je tam par vyjimek. No, a po dojeti do cile jsme se dozvedeli, ze lod, ktera podle pruvodce jezdi jednou tydne, odjela uz rano, misto az v sobotu. Ale v nedeli ma jet dalsi.
Ubytovali jsme se v jedinem losmenu (neco jako v Cechach privat) siroko daleko, kde jsme se dozvedeli, ze od napsani pruvodce silne zvysil ceny a je v porovnani ze zbytkem zeme docela drahy - a ze ani tak nas neubytuje na dve noci, neb ma tu dalsi plno. Ale uz byla noc, tak jsme tam zustali alespon jednu
Puvodne jsme mysleli, ze si v sobotu uzijeme te plaze, na ktere jsme se ubytovali. Plaz sestavala ze stanku, jak to tak na plazich uz byva, ale nejak tam chybela dalsi nutna soucast plaze - pisek. A navic prselo. Tak jsem se valeli v hotelu, dojeli zpet do mesta, ubytovali se v dalsim predrazenem hotelu a prosli si mesto.Chcipnul tu pes,stejne jako v Denpasaru, ale na rozdil od nej tu alespon neni moc aut.
středa 4. května 2011
Java - Yogykarta
Z Prambananu jsme odjeli do Yogykarty. Je to tak blizko, ze tam jezdi MHD, takze pekny klimatizovany autobus a zadne hadani o cene. Mesto je to nezvykle. Cela ctvrt, kde bydlime, je prolezla belochy. Az do ted jsme tu sotva potkali bilou kuzi, nepocitam-li Bromo, ale tam take byli jen od vecera do pul desate rano, kdy vsichni odjeli. Ted jsme teprv poznali, kde jsou vlastne zalezli.
A jelikoz je to tu velkomesto a maji tu cizineckou policii, hned jsme tam zajeli nechat si prodlouzit vizum. Desne nas prekvapilo, ze jsme se bez obstrukci dostali hned k tomu spravnemu okenku. Ale pak vse uvedli na pravou miru a zacali nas posilat od certa k dablu. Nicmene nebylo to nemozne a ted cekame na snad uspesne vyrizeni. Za ctyri dny to ma byt.
Dneska jsme vyrazili na obhlidku mesta. Maji tu jen jednu vec - sultanuv palac. Tak jsme tam sli. Pred palacem nas odchytil nejaky pruvodce a vysvetlil, ze palac je dnes zavren. Nic za tu informaci nechtel a nikam nas netahnul, aby z nas mel penize. To nas prekvapilo. O to vic nas pak prekvapilo jeste to, ze jsme zjistili, ze palac zavreny neni. Co z toho mel, ze nas vodil za nos?
Palac je muzeem harampadi a krom toho sestava z velkych mistnosti bez sten. Takove altanky. To meli pro prijimani hostu, poslouchani muziky a vubec na vsechno. Pozoruhodne je to, ale okouka se. Dva nam uz stacily, dalsi vyhledavat nebudeme.
Udelalo se pekne a je strasne vedro. Pres den 39, vecer 31 stupnu. Des bes.
Obcas delame experimenty s jidlem. Napriklad dneska jsem si na trhu koupil neco, co vypadalo jako turecky med. Ale sladke to nebylo. Buraky v tom byly, to jo, ale misto toho bileho cukru byly spojene bilou plisni. V hotelu nam prozradili, ze se to neji jen tak, ale vari. To vysvetlilo, proc nam to ani jednomu moc nejelo.
A jelikoz je to tu velkomesto a maji tu cizineckou policii, hned jsme tam zajeli nechat si prodlouzit vizum. Desne nas prekvapilo, ze jsme se bez obstrukci dostali hned k tomu spravnemu okenku. Ale pak vse uvedli na pravou miru a zacali nas posilat od certa k dablu. Nicmene nebylo to nemozne a ted cekame na snad uspesne vyrizeni. Za ctyri dny to ma byt.
Dneska jsme vyrazili na obhlidku mesta. Maji tu jen jednu vec - sultanuv palac. Tak jsme tam sli. Pred palacem nas odchytil nejaky pruvodce a vysvetlil, ze palac je dnes zavren. Nic za tu informaci nechtel a nikam nas netahnul, aby z nas mel penize. To nas prekvapilo. O to vic nas pak prekvapilo jeste to, ze jsme zjistili, ze palac zavreny neni. Co z toho mel, ze nas vodil za nos?
Palac je muzeem harampadi a krom toho sestava z velkych mistnosti bez sten. Takove altanky. To meli pro prijimani hostu, poslouchani muziky a vubec na vsechno. Pozoruhodne je to, ale okouka se. Dva nam uz stacily, dalsi vyhledavat nebudeme.
Udelalo se pekne a je strasne vedro. Pres den 39, vecer 31 stupnu. Des bes.
Obcas delame experimenty s jidlem. Napriklad dneska jsem si na trhu koupil neco, co vypadalo jako turecky med. Ale sladke to nebylo. Buraky v tom byly, to jo, ale misto toho bileho cukru byly spojene bilou plisni. V hotelu nam prozradili, ze se to neji jen tak, ale vari. To vysvetlilo, proc nam to ani jednomu moc nejelo.
pondělí 2. května 2011
Java - Prambanan, druhy den
Dneska jsem vyrazili do okoli slavneho Prambananu. Je tam spousta mensich chramku, neco jako v Sukotaji v Thajsku. Pujcili jsme si na to bicikly v nasem hotelu. Je to, panecku, pozitek - slapat na stare herce skoleny u brady v hustem provozu. Provoz, pravda, neni zcela bez pravidel, nicmene ta pravidla jsou krapet odlisna od toho, co by clovek cekal. Uzili jsme si to oba. Ve vetsine chramu po nas chteli dva tisice rupii (4 Kc), ktere jsme neplatili a koukli se na to jen zvenci, odkud jsme videli prakticky vse. Vyjimkou byl prvni z nich, kde po nas chtel petinasobek, ale kdyz jsme se xichtili, ze mu to bez listku dat nechceme, slevil na petitisic za oba. Jeste jeden trochu vetsi chram i s kralovskym palacem tam maji, to je asi trochu vetsi, a chteji za to 10 USD. Kdyz jsme se zdrahali to zaplatit, hned nam nabidl slevu, ze nam da studentsky listek. Ale stejne jsme se na to vykaslali - polorozpadlych hromad sutru jsme tu videli uz dost a jsou vsechny prakticky stejne.
Vecer, jako jiz treti den, zacalo prset. A to ma byt ode dneska obdobi sucha. Skandal.
K veceri jsme si dali kraba. Vazne je to dobre maso. Akorat trva neuveritelne dlouho se k nemu dostat - a kdyz se to povede, clovek zjisti, ze tam vlastne skoro nic stejne nebylo. Dali jsme si to u jednoho z mnoha stanku u silnice, kde se obycejne stravuji mistnaci. Meli jsme to tedy i s romantickym revem motoru, dolby surround. Drobny problem byl, ze kuchari neumeli anglicky - a my neumeli jist kraby. Chteli jsme si nechat poradit. Ale nedokazali nam vysvetlit vubec nic. Tak jsme si holt nejak poradili. Na spolecenskou veceri by to ale asi nebylo, meli jsme omacku az za usima.
Vecer, jako jiz treti den, zacalo prset. A to ma byt ode dneska obdobi sucha. Skandal.
K veceri jsme si dali kraba. Vazne je to dobre maso. Akorat trva neuveritelne dlouho se k nemu dostat - a kdyz se to povede, clovek zjisti, ze tam vlastne skoro nic stejne nebylo. Dali jsme si to u jednoho z mnoha stanku u silnice, kde se obycejne stravuji mistnaci. Meli jsme to tedy i s romantickym revem motoru, dolby surround. Drobny problem byl, ze kuchari neumeli anglicky - a my neumeli jist kraby. Chteli jsme si nechat poradit. Ale nedokazali nam vysvetlit vubec nic. Tak jsme si holt nejak poradili. Na spolecenskou veceri by to ale asi nebylo, meli jsme omacku az za usima.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)