Zapadni Java

Po skonceni s Karimunjawou nas cekal strastiplny prejezt doWonosoba. Spocival v sesti hodinach na lodi nasledovanych dvou a petihodinovou jizdou autobusem. Vic jsme toho ten den nestihli. Tedy krom najiti ubytovani, i kdyz i to bylo tak tak, museli jsme lovit hotel, neb losmeny (ubytovani v soukromi) uz meli kolem pulnoci zavreno. Nastesti nam dobre poradili hotelovi recepcni a nasmerovali nas do neceho co bylo nejen otevrene a volne, ale i v nasi cenove kategorii.

Rano jsme pak sedli na autobus a dojeli zbylou hodinu do Dieng. To je takova nahorni planina s naramne prijemnym podnebim - neni tam strasne vedro, jako ve zbytku Indonesie. Maji tam nejstarsi chramy v Indonesii, ktere stoji za houby, neb jsou male a nicim zajimave. Ale hlavne tam maji spoustu vulkanicke aktivity a pekne okoli. Prvni den jsme sli na krater s bublajici vodou a spoustou odpadku, ktery stal za houby, ale druhy den jsme si privstali, a skoro to stihli na vychod slunce na sedm kilometru vzdaleny kopecek. Pod nami plato v mlze, kolem nas spousta sopek, proste nadhera. A cestou zpatky jsme videli jezirko zbarvene na modro pomoci vulkanicke cinnosti, jezirko nezbarvene a docela uchazejici krater. Spokojenost naprosta.

Nasi dalsi zastavkou byl Puncak pass. Take je to vyse, takze tam je prijemna zima. A take se tam jede strasne dlouho - za den jsme to zase nestihli. Jezdi tam o vikendu davy s Jakarty, coz docela zahybalo s cenami ubytovani, ale nakonec jsme nasli jedno pekne. Apartman o dvou loznicich a obyvaku za cenu mistnosti bez zachodu. To je tak, kdyz se cloveku podari nacasovat pobyt na jiny cas, nez davy mistnich.
Maji tam narodni park s vodopadem. Cekali jsme ohromne zklamani, jako v Thajsku - zvlaste po tom, co jsme videli na Zelandu. Ale kupodivu to bylo docela fajn. A cestou zpatky Klara navic objevila strom s opicemi. Pozorovali jsme je a ony nic nedelaly. A kdyz delaly, tak se nam vetsinou schovavaly. Ale obcas se i drbaly, to bylo akcni.
Krom parku s opicemi tam maji i botanickou. Desne vyhlasenou. Ve skutecnosti to je ale spise pekny park nez to co by clovek cekal.

Dalsi zastavkou na ceste byla az Jakarta. Puvodne jsme chteli jeste shlednout cajove plantaze, ale nedobrali jsme se k dostatecne konkretnim instrukcim jak se tam dostat a co tam delat, tak jsme na ne akorat zirali z autobusu. Jsou pekne. Snad si je poradne prohledneme v Malajsii.

Jakarta smrdi. Ne tak jako Delhi - ne lidmi a odpadky - ale auty. A to dost. A je velka. A draha. Podle pruvodce je tam spousta veci k videni, ale kdyz jsme se prosli centrem, zacali jsme o tom pochybovat. Prijeli jsme v patek a meli jsme az do uterka do rana cas. V sobotu jsme tedy prosli stare centrum a to nas moc nenadchlo. Vetsina toho tu je rozpadla a to co neni stejne neni moc stare. V nedeli jsme potkali Elly, nasi mistni kamaradku z Karimunjawy, a ta nas vozila autem. Zacali jsme opet starym centrem a pokracovali do ZOO. To bylo prima. Jak rika pruvodce, neni svetoveho formatu. To znamena, ze vybehy nejsou dost velke a dosdt zarostle, aby se tam zvirata mohla pred navstevniky dobre schovat. Takze jsou skvele videt. Nejlepsi byl binturong - neco mezi kockou a medvedem, co zije na nekterym z mistnich ostrovu. Pry je to i v Praze, ale neni to videt, neb Praha ma ZOO svetoveho formatu a binturong je stydlivy. Po zavreni zoa jsme odjeli do parku Miniindonesie, kde kazdy kraj ma svuj dum. Cekali jsme skanzen, skanzen se nedostavil. Domy nejsou puvodni. Spise to vypada jako by architekt dostal zadani navrhnout vystavni palac za pouziti modernich materialu (betonu), a to tak, aby vysel z tradicnich dizajnu. Ale bylo to pekne. Videli jsme bohuzel jen dva "ostrovy", tedy tak osm domu, neb hodinu po prijezdu padla tma. Den jsme zakoncili prima veceri v prima restauraci.

V pondeli jsme chteli navstivit Monas - to je pomnik s parkem s jeleny, ktery je pres sto metru vysoky a da se tam jit jako na rozhlednu. A pak narodni muzeum. Oboje bylo zavrene. Holt pondeli. Ale nevadilo nam to, nijak zvlast jsme po tom netouzili. Dalsim bodem programu byl internet, a to jsme zvladli, jak je videt z teto zpravy.
Vecer jsme se pak vydali lovit humra. Chteli jsme jednou vyzkouset, jak to chutna. Hotelier tvrdil, ze jich je vsude spousta, ale jak se ukazalo, nemel pravdu. Druhy den nam jeste povidal, ze jich je spousta ve starem meste a ze v jeho vesnici se da sehnat maly za 100, velky za 150 korun. To jsme ale uz odjizdeli na letiste a leteli do Kuala Lumpur.