Jedna starost konečně za mnou

Minulý víkend byl do značné míry fádní. V sobotu ráno jsem se šel podívat na auto, které jsem viděl již během týdnu, tuším ve čtvrtek. Problém s nákupem aut v tomto období je, že když se k němu dostanu po práci, je již tma a houby vidím. Tak jsme ho tenkrát jen projeli a nijak zvlášť jsem ho nezkoumal. V sobotu jsem si na to ale udělal čas dopoledne a přizval si mechanika. Mechanik přijel, nastartoval, podíval se na oblak dýmu z výfuku a zakroutil hlavou. Pak jsme do toho sedli a projel se v něm a zase kroutil hlavou. Nakonec zkontroloval barvu různých kapalin, a tou dobou už třeštil oči. Pak mi decentně naznačil, ať si k tomu auto pořídím i dvoukolák, abych ho měl kam naskládat až se mi rozsype pod rukama, vzal si 100 dolarů místo obvyklých 140, že prý by víc bylo za tuhle práci nerozumné, a odjel. Tak jsem nekoupil auto.


Cestou domů jsem se stavil u dvou garážových výprodejů. Druhý byl k ničemu, ale v prvním jsem pořídil žehlící prkno – velmi levně. A dostal k němu pár látek, které se dají použít jako hadr, a sklenici. Zbytek dne jsem pak proflákal.


V neděli jsem si jel nakoupit do Pak & Save, což je údajně nejlevnější obchoďák v okolí. Je asi 6 km daleko, víceméně z kopce. Dojel jsem tam na kole a nakoupil plnou krosnu věcí, měl jsem vážně strach že se mi to do ní nevejde. Nakonec to bylo o fous. Součástí nákupu byl i mop, který se do batohu nevešel a čněl vysoko nad něj, takže jsem cestou domů musel dávat pozor na stromy a nenechat se rozptylovat smíchem kolemjdoucích. Na ten jsem už ale touhle dobou, po anabázi se židlemi, uvyklý.


Týden byl celkem bezvýrazný. Akorát v úterý jsem musel domů o polední pauze, protože mi měli přijít zapojit internet. Přijeli až před třetí. Ve čtvrtek jsme se šli družit do hospody, pozvané bylo celé poradenské oddělení, takže jsme se vešli k jednomu stolu. A taky mi ve čtvrtek přišel nový počítač, který jsem si koupil. Doufal jsem, že mi ho dovezou druhý den před osmou domů, ale bohužel, když jsem přišel do kanceláře od klienta, byl tam. Tak jsem musel řešit logistický problém – jak ho dostat domů. Do batohu se to nevejde, oproti židlím je to méně skladné. Auto nemám a otravovat dalšího kolegu se mi nechtělo. V náručí bych to neunesl. Tak jsem to vzal na hlavu a vyrazil, dumaje, zda dojdu. Překvapivě, došel jsem. Takže teď píši tuto zprávu na novém stroji, usazen v pohodlném křesle, s olbřímím 22“ monitorem usazeným vedle mě na židli. A těším se na svůj stůl – je již dva týdny koupený, jen ho dovézt.


Stejně tak žehlička. Ukázalo se, že sehnat něco je snazší než to pak dostat domů. Obvyklou zákeřností na Trademe, což je místní obdoba e-Bay, tedy online aukce, je to, že prodávající bydlí ve městě Lower Hutt, což je považováno stále za Wellington, ač jeho nejbližší část je asi 13 km daleko od mého bytu. Co je ale horší je fakt, že konkrétnější adresu se člověk dozví až když tu věc koupí. A Hutt je 16 km dlouhý.


V sobotu ráno – tedy dnes – jsem zkoušel zavolat na pár inzerátů prodávajících Toyoty. Bylo vyprodáno. Tak jsem sednul na kolo a vydal se zase do Lower Huttu, kde měli jednu neprodanou. Nebyla od uživatele, ale od překupníka, který nakupuje od firem a prodává firmám. A měl proklatě nepohodlné otevírací hodiny – měl jsem šanci se k němu dostat pouze v sobotu. A pochopitelně měl provozovnu na odvrácené straně Huttu, jen asi 3 km od místa kam zítra musím pro žehličku. Tak jsem tam dojel, podíval se na to, projel se s ním, zkontroloval barvu kapalin a zjistil, že to není katastrofa, ač měl být olej vyměněn už před 1000 km, a nechal se ukecat, že je to dobré auto. Uvažoval jsem zda na to poštvat mechanika, jenže tu byl ten problém s otevírací dobou a navíc mě ten garážník pomocí řady nepřímých důkazů přesvědčil, že by to nemuselo být nutné. Tak jsem to koupil rovnou.


Takže teď jsem hrdým vlastníkem Toyoty Corony z 1993, barvy lehce zlaté, ale spíš do bíla či stříbrna. Najeto má 218 000 a dostal jsem ji s prázdnou nádrží za 3400. Mělo to být o 50 dražší, ale to mi slevil, protože jsem měl řeči na ten olej. Je to kombík a vypadá docela dobře. Tiché je to, až překvapivě. Akorát dveře od kufru nedrží otevřené a nemá to hágusy, akorát kouli. Kufr je plný psích chlupů a vejde se do něj po složení sedaček kolo, čehož jsem hned využil. Kdo to dočetl až sem, dostane bojový úkol – zjistit, jak se vyměňuje olej a olejový filtr svépomocí.


Zvažoval jsem, zda se ještě nevydat pro tu žehličku, když už jsem tak daleko, ale nakonec jsem nápad zavrhl. Byl jsem smluven s Andym – to je ten co mě vzal z Tongarira, když jsem stopoval – že půjdeme na moře na kajaky. I tak jsem dorazil s desetiminutovým zpožděním. Ale jak se ukázalo, bylo to úplně jedno. Dneska se kajaky nepůjčovaly. Prý na to není počasí. Bylo totiž krásně a prakticky bezvětří. Mladík co ty lodě půjčoval nám ukázal kamsi do dálky, že se tam prý čas od času na vlnách objeví bílá čepice, a to se prý na lodičky nesmí. Vzhledem k tomu, jak tu fouká, bych tedy předpokládal, že se na lodičky nesmí nikdy – dneska byl vskutku roztomilý den a nefoukalo na místní poměry skoro vůbec.


Tak jsme se s Andym a jeho exspolubydlou akorát prošli po nábřeží, shlédli trh s rukodělnou výrobou – divné věci – a hasičský den. Ukazovali jak se rozřezává auto – praktická ukázka – byl jsem rád, že jsem zaparkoval doma a ne tady u nich. A také co se stane když se nechá olej na plotně. Měli na to přívěs s plechovými stěnami a v něm kuchyni. Na sporák dali hrnec s palcem oleje a zatopili. Po chvíli se oheň vznítil a zakuklený hasič předváděl, jak to uhasit pokličkou, prkénkem a pečícím plechem. To poslední mu nějak nevyšlo. Pak předváděl jak to neuhasit vodou. Ač byl zakuklen, netroufl si na to jen tak. Měl hrnek vody na třímetrové tyči a dával si moc dobrý pozor, aby stál co nejdál. Když do oleje nalil hrnek vody, staly se dvě věci. Ta druhá byla ta, že oheň zhasl. Ta první, která jí předcházela, byla ta, že ohně najednou bylo asi tak desetkrát tolik a zamířil ne nepodoben atomovému hřibu ke stropu a podél stropu ven z přívěsu. Hasič to okomentoval tak, že kdybychom u toho stáli, tak už nestojíme. Nemohu říci že mu nevěřím. A tím v podstatě skončil den.