Včera jsem záviděl Rudovi

Včera jsme se vydali po práci do sauny. Ach to zklamání. Je umístěná v místním plaveckém bazénu. Jen jedna věc je na ní fajn - cena. Jako chudí přistěhovalci jsme dostali 50% slevu, takže to bylo vážně za babku. (Jsou to docela filutové, ti místňáci. Na slevu je potřeba speciální kartička a nikde tu moc nevykřikují, že se dá získat. Docela by mě zajímalo, kolik chudých přistěhovalců zjistilo, že na něco takového má vůbec nárok.) A pak to byla rána za ranou. V šatnách nemají skříňky. Lidi tam věší věci na háčky a co nepověsí, vezmou si s sebou do bazénu. Do bazénu se chodí kolem recepce, tedy půlka cesty je společná s těmi, co se ještě nepřezuli. ne že by to nebylo jedno, v botách se tu klidně leze až k bazénu. Vlastní sauna je strašně studená. Ledový bazének by tu člověk taky hledal marně - maximálně tak normální sprchu. (Nostalgicky jsem vzpomínal na Volary a bazének s plovoucími krami.) A místo na lehátkách se tu odpočívá na schodech a čučí na plavce a na lidi v posilovně - všechno je to tu v jedné hale. Oni pochopitelně čučí zpátky, ale to v podstatě ani nevadí, neb se tu do sauny chodí zásadně v plavkách. Z hygienických důvodů je přísně doporučeno sedět na ručníku. Dělal to tam celý jeden člověk. A když jsem vyšel ven, tak už nikdo. No, a když jsme toho měli dost a šli pryč, konečně jsem si užil trochu té zimy, o kterou mě připravila absence studeného bazénku. Někdo mi vyfounkul svetr, takže jsem šel domů v košili. (Stále tu máme ekvivalent ledna.) Inu, jsou chvíle, kdy bych Zéland za Finsko měnil hned.