PO návratu do KL jsme se ubytovali ve stejnem hotelu jako minule. Dokonce nam dali i stejnou mistnost. Jen jsme to měli o pět ringitu levnější než minule, z nějakého záhadného důvodu. Darovanemu koni jsme ale na chrup nehledeli a ani nám moc nevadilo, že jsme se o cene museli pohadat ještě jednou při vlastním placení.
Ráno jsme si privstali a šli vystát frontu na Petronas Towers. Bohužel už nejsou gratis, jako bývaly. Po hodině a půl stání ve frontě konečně otevřeli a už půl hodiny poté jsme drželi v rukou lístky na most spojující obě věže ve výšce 170 metrů, tedy na 41. podlaží z 88 ( celá věž má 452 m). Pak jsme shledli sedmiminutovou reklamu na společnost Petronas (dělá do ropy. Mohlo to být horší, mohla vyrábět práci prášky). A pak už nás vyvezli výtahem nahoru. Dobrých pět deset minut jsme se kochali. A to bylo vše.
Následovala návštěva čínské ambasády. S vizem nebyl problém. Ač prve vyhrožovali, že bez zvaciho dopisu nám dvouměsíční pobyt nepovoli, ukázalo se, že jen strasili.
Dalším bodem programu byla návštěva ovocného trhu. Ale že bylo už po poledni, stavili jsme se na jídle. Podle vystaveneho menu měli ceny velmi slušné. Proto nás zprvu překvapilo, že chlapík za námi ve frontě tvrdil opak. Dozvěděli jsme se od něj, že ta putyka páté cenové kategorie je strašlivě slavná, neb tam před půl stoletím chodila místní obdoba Franka Sinatry, a taky že je strašně vyhlášená a že prý máme štěstí, že ta dlouha fronta není jeste třikrát delší, jako když tam byl minule. Klára si dala krevetu velikosti menšího humra, já se spokojil s obyčejnou sepii. A u kasy jsme se nestačili divit. Nezbylo nám, než stáhnout ocas mezi nohy a prohlásit, že se přeci jen obejdeme bez pití, neb na to prostě nemáme. Toliko k naší návštěvě ovocného trhu. Jak se říká, bez peněz na trh nelez. Na druhou stranu, fotilo se na něm pěkně.
V Jezernim parku jsme shledli jeleny myší. Oficiálně to je jelen, ale pražský krysarik by ho slupnul ke svačině a ještě by měl hlad. Taky tam měli zahradu orchidejí a ta nebyla zla. A co víc, byla zcela ppgratis.
Večer jsem se opět pokusil koupit murtabak - tedy tlustý velký livanec s buraky - a opět jim už došli. Druhý večer po sobě. Šlaka.
No a na pátek nám zbyla návštěva jeskyní Batu. Je to ohromná vapencova hala s troškou výzdoby a několika hinduistickymi chramky, které v ní zcela zanikají. A hlavně se spoustou opic všude kolem. Ty jsou na tom to nejlepší.
Ještě jsme stačili navštívit místní slavnou mesitu. Mysleli jsme, že nás tam nepustí pro nevhodný odev, ale půjčili nám oběma javory pro zakrytí nohou a Klare ještě hadru na hlavu. Vypadala legracne,ale slušelo ji to. Hlídač se ji snažil přesvědčit, ať si ji nechá a chodí už vždy jen tak.
No a teď sedíme na letišti. Nalili jsme do sebe všechnu svou vodu a teď čekáme na strašlivé následky.
Ráno jsme si privstali a šli vystát frontu na Petronas Towers. Bohužel už nejsou gratis, jako bývaly. Po hodině a půl stání ve frontě konečně otevřeli a už půl hodiny poté jsme drželi v rukou lístky na most spojující obě věže ve výšce 170 metrů, tedy na 41. podlaží z 88 ( celá věž má 452 m). Pak jsme shledli sedmiminutovou reklamu na společnost Petronas (dělá do ropy. Mohlo to být horší, mohla vyrábět práci prášky). A pak už nás vyvezli výtahem nahoru. Dobrých pět deset minut jsme se kochali. A to bylo vše.
Následovala návštěva čínské ambasády. S vizem nebyl problém. Ač prve vyhrožovali, že bez zvaciho dopisu nám dvouměsíční pobyt nepovoli, ukázalo se, že jen strasili.
Dalším bodem programu byla návštěva ovocného trhu. Ale že bylo už po poledni, stavili jsme se na jídle. Podle vystaveneho menu měli ceny velmi slušné. Proto nás zprvu překvapilo, že chlapík za námi ve frontě tvrdil opak. Dozvěděli jsme se od něj, že ta putyka páté cenové kategorie je strašlivě slavná, neb tam před půl stoletím chodila místní obdoba Franka Sinatry, a taky že je strašně vyhlášená a že prý máme štěstí, že ta dlouha fronta není jeste třikrát delší, jako když tam byl minule. Klára si dala krevetu velikosti menšího humra, já se spokojil s obyčejnou sepii. A u kasy jsme se nestačili divit. Nezbylo nám, než stáhnout ocas mezi nohy a prohlásit, že se přeci jen obejdeme bez pití, neb na to prostě nemáme. Toliko k naší návštěvě ovocného trhu. Jak se říká, bez peněz na trh nelez. Na druhou stranu, fotilo se na něm pěkně.
V Jezernim parku jsme shledli jeleny myší. Oficiálně to je jelen, ale pražský krysarik by ho slupnul ke svačině a ještě by měl hlad. Taky tam měli zahradu orchidejí a ta nebyla zla. A co víc, byla zcela ppgratis.
Večer jsem se opět pokusil koupit murtabak - tedy tlustý velký livanec s buraky - a opět jim už došli. Druhý večer po sobě. Šlaka.
No a na pátek nám zbyla návštěva jeskyní Batu. Je to ohromná vapencova hala s troškou výzdoby a několika hinduistickymi chramky, které v ní zcela zanikají. A hlavně se spoustou opic všude kolem. Ty jsou na tom to nejlepší.
Ještě jsme stačili navštívit místní slavnou mesitu. Mysleli jsme, že nás tam nepustí pro nevhodný odev, ale půjčili nám oběma javory pro zakrytí nohou a Klare ještě hadru na hlavu. Vypadala legracne,ale slušelo ji to. Hlídač se ji snažil přesvědčit, ať si ji nechá a chodí už vždy jen tak.
No a teď sedíme na letišti. Nalili jsme do sebe všechnu svou vodu a teď čekáme na strašlivé následky.
Žádné komentáře:
Okomentovat