vic, nez bychom si prali. Na nadrazi jsme
prijeli vcas, dve hodiny pred odjezdem
vlaku. Prodejna listku byla jeste zavrena, ac
tam jiz cekalo pomerne dost lidi. Otevreli
pul hodiny pred odjezdem, minutu se bavili
s nejakym cestujicim a zase zavreli. Tak jsem
cekal. A cekal. Pul hodiny po planovanem
odjezdu otevreli opravdu a ja dostal listky
na prvni usek nasi cesty. Tusim do Luizhou.
A tricet minut nato jsme vazne vyjeli.
Cestovali jsme tridou "tvrda sedacka", ve
ktere za casu Maa vazne byly tvrde lavice.
Nyni tam maji jiz lavice polstrovane, ktere
vsak nejsou o mnoho pohodlnejsi. V jedne
rade je trojlavice, ulicka a dvojlavice. Je to
trochu jako v nasich lokalkach. Az na to, ze
vagony jsou zcela narvane. Na spani to moc
neni. Ani trochu, abych byl uprimny.
Po prijezdu jsme meli ctyri hodiny na
prestup, a to i s nasim zpozdenim. Doufali
jsme, ze je to dost vcas na nakup listku do
lehatkoveho vlaku (kteremu tady rikaji "hard
sleeper", coz zjevne znamena tvrda lehatka,
ale jelikoz, podobne jako ta sedadla, vlastne
vubec tvrda nejsou, mozna to take znaci ze
cestujici musi byt tvrdy spac, neb lehatka
nejsou v uzaviratelnych oddelenich, ale
otevrena do ulicky a tedy neprilis izolovana
od hluku kolem), Patnact hodin pres noc na
tech "tvrdych" sedadlech se nam totiz vazne
travit nechtelo. Zli jazykove tvrdili, ze s
temito listky to byva problem, ze jsou
vyprodane dlouho dopredu. Dny. A jak se
ukazalo, zli jazykove meli pravdu. Nemeli
ani na tento, ani na pristi vecer. Tak jsme
usetrili a jeli opet "tvrdymi" sedadly.
Ve vlaku jsme nakonec meli trosku
pohodlnejsi sedadla nez na minuly segment
a navic jsme sedeli na dvojsedacce, ne na
trojsedacce jako predtim, coz bylo
podstatne lepsi. Takze trosku jsme se
vyspali, ale slava to nebyla.
V Kunmingu jsme pohrdli nadraznim
hotelem - ktery, jak se pozdeji ukazalo, mel
nejlevnejsi pokoje ve meste - a zacali obihat
hostely. Nakonec jsme se ubytovali v
jednom sice peknem, ale narvanem, kde
jsme museli spat na osmiluzaku - a jeden
Cinan tam v noci chrapal jako drevorubec a
nesel od toho odradit a nesel. Od pulnoci az
do rana.
Take jsme se sli projit po meste. Zrovna
byla nedele a parky byly narvane lidmi.
Nekteri prodavali vsechno mozne, jini hrali
na hudebni nastroje, tancovali, zpivali nebo
hrali k tanci. Lidi se pridavali a tancovali s
ucinkujicimi, kteri byli casto slavnostne
vystrojeni v krojich nebo nejakych uborech.
A nikdo za ta predstaveni nevybiral. Takovy
naval jich tam byl, ze casto bylo mozne
poslouchat tri koncerty najednou. A vesmes
vsichni vypadali jako duchodci. Asi uzitecna
forma zabavy - pripravit si vystoupeni a pak
ho predvadet v nedeli.
Druhy den jsme vyrazili za mesto na Zapadni
kopce. Maji tam radu klasteru a je to desne
slavne. Byla to pekna prochazka lesem - na
kopec se muzi taxikem nebo pesky,
autobusy tam nejezdi - a baracky to byly
fesne. Zlatym hrebem byl komplex nekolika
pavilonu a Draci brany - takova zakrsla
branka na skalnim utesu, ke ktere vede z
jedne strany tunel a z druhe neco mezi
tunelem a skalnim ochozem. Byla pro me
dost vysoka, pohodlne jsme pod ni prosel.
Vsichni Cinani, a ze jich tam bylo, se snazili
co jim sily stacily natahnout se a dosahnout
na takovy uklouzany oblazek na spodu te
brany. Lezli tam vsude po skalach a po te
brane, jenom aby si mohli sahnout. Byl
vysoko. Loktem bych na nej asi nedosahnul.
Nejaky dobracka nas informovala, ze ta
brana je desne slavna kvuli staremu
Cinskemu pribehu o rybe, ktera se chtela
podivat do sveta a tak ji stara moudra ryba
rekla, ze kdyz preskoci Draci branu, tak zvi,
jak to ve svete vypada. A tak se ryba krmila
a posilovala, az jednoho dne tu branu
preskocila. A lidi kdyz si maknou na tu
branu zespodu tak to pry je neco jako kdyz
to ta ryba preskocila. Jestli to moc nedava
smysl, tak to je dobre, me to taky moc
nedavalo.
Vecer jsme zase sedli na vlak. Tentokrat
jsme listky na lehatkovy vuz meli, jednak
proto, ze jsme je koupili hned po prijezdu
do Kunmingu a jednak proto, ze tam snad
ani jine vozy nemeli. A odjeli do Lijiangu. To
je trochu vic na zapad, takove mesto s
pomerne velkym historickym jadrem, ktere
je v Unesco. Turistu je tu vice nez v Praze a
suvenyru take. Kazdy dum je bud barem,
hospodou, hotelem nebo kramem se
suvenyry, pricemz tech poslednich je nejvic,
i kdyz hotely jsou v tesnem zavesu. A vsude
se ozyvaji hluky ze staveb. Dalsi a dalsi
historicke budovy tu rostou jako houby po
desti. Ale je to tu vazne pekne. Krivolake
dlazdene ulicky, lampiony vsude (trochu si
pripadam jako v bordelove ctvrti z
Amsterodamu, kdyz se to vecer rozsviti) a
typicke cinske stavby kam se podivas.
Nejlepsi to bylo hned rano, pri prijezdu, kdy
jeste bylo zavreno a v ulicich nebyli lidi. Pres
den je to horsi a na vecer uplna hruza. Na
hlavnim namesti se neda hnout, z kazdeho
baru rve nejaka hudba casto provazena
tanecky a vsechno stoji alespon dvakrat vic,
nez o dve ste metru dal na hranici
historickeho centra.
Dva dny jsme se prochazeli po meste a treti
se rozhodli projet se na kole do okoli. Jenze
zacalo prset. Tak to vypada, ze se budeme
jen tak valet na pokoji a relaxovat. No,
nevadi.
Žádné komentáře:
Okomentovat