Další týden

Ve středu jsem vyrazil vyzvednout si kolo, které jsem si koupil. Stálo mě $200 a je prakticky nové, i když 3 roky staré. Horské. Jediná nevýhoda je, že mi je o dva palce malé - jen 20". Normálně se vyrábějí až 21" a mě by se spíš hodilo 22". Ale doufám, že to doženu sedlovkou. Jak jsem nafoukl duše, spravil křivě namontovanou šlapku a jakž takž zprovoznil přední brzdu, které nedostatečně pruží jedna pružina, vyrazil jsem do kopců, nemaje helmy abych to mohl vzít legálně po silnici. Průšvih je v tom, že tady v té oblasti zrovna je oplocená rezervace. Docela velká. A já narazil na plot. Zkoušel jsem to chvíli podél, ale byl to běs, ty místní kopečky mají docela grády a plot si nebral servítky, lezl přímo do kopce. Tak jsem zkusil utéct, ale cesta mě stejně dovedla zase zpátky k plotu, o kus dál. Poddal jsem se tedy osudu a pokračoval podél něj, až jsem narazil na ceduli "K Brooklynu", což je čtvrť na jejímž okraji bydlím. A já trouba se po ní vydal. Mezitím se v lese zcela setmělo - a přímo tudy ta cesta vedla. Po pěšině dost široké na kolo, ale ne dost na kolo a člověka. Což byl docela problém, vzhledem k tomu že po tmě se šlape dost blbě. Po zcela úmorné dřině a pozorování svítících červů v kořenech nějakého křoví jsem se konečně dostal domů. To byl zase nápad.

Ve čtvrtek jsme šli na Alici v Úžasné zemi, což by měl být týž film co běží u vás pod jménem Alenka v Říši divů. Nebylo to zlé. Možná mě to i naláká, abych si to přečetl. Možná. Domů jsem se táhl půl hodiny s desetikilovým nákupem. Už si na to zvykám.

V pátek jsem nedělal večer nic a byla to paráda.

V sobotu jsem v tom pokračoval. Odpoledne jsem si dojel koupit výbavu na kolo, stála mě skoro jako kolo samotné. A pak jsem se byl trošku projet. Jel jsem i kolem tuleního ležení, ale tuleni tam neleželi, přijedou až s Klárou, v květnu. Zpátky jsem to výjimečně stihl i bez stopování. A dobře mi tak, s kolem by to mohl být problém. Večer jsem se vypravil do hospody na rozlučku Kirka, což je kolega. Emigruje do Melbourne. Bylo to v čínské putyce a porce tam měli zhruba dvojnásobné než co považuji za porci. Víno si každý přinesl svoje a pak u pokladny za něj zaplatil hospodskou přirážku. Zajímavý koncept. Pokračovali jsme do klubu, kde jsem vydržel hodinu než jsem málem usnul. Kluby tu docela frčí. O víkendových nocích není v ulicích ani nohy, která by nebyla pro návštěvu některého z nich vymóděna - a těch nohou je vážně hodně. Navíc všechny vypadají, jako by právě vylezly z Perlovky. Zástupy podezřele oděných děvčat se plahočí odkudsi kamsi a klopýtají přitom na podpatcích, na kterých nezřídka neumí chodit. Přijde mi to spíše smutné než rajcovní, jak jsou vystrojené.

V neděli jsem se zase válel a četl si. Večer jsem sebral kolo a vyrazil do Dolního Huttu, což je sousední město. Není až zas tak daleko, ale je neskutečně dlouhý. Mým cílem bylo auto, které jsem si chtěl prohlédnout. A dohodnout se na ceně a tak. Na ceně jsem se nedohodl, protože ten chlapík co to ukazuje to jen ukazuje, zatímco o prodej jako takový se stará jeho syn, jehož to auto je. Tak to vypadá na dlouhé lokte. Navíc to budu muset prohnat servisem, při nastartování tomu smrděl benzín a po dojetí jako by se něco pálilo, ale možná to byla jen špína na motoru. Každopádně to já nezjistím, tak na to musím poštvat odborníka.

No a to je tak všechno co se tu poslední dobou děje. Tak ještě přihodím pár fotek svého a brzy i Klářina bytečku a víc zas někdy jindy.

Nejdříve výhledy:

 Následuje kuchyně, kde nyní skladuji kolo:

Spojená posuvnými dveřmi s ložnicí - povšimněte si vzorného pořádku, právě jsem uklidil. To vpravo u okna je mé ležení, ne-li přímo doupě:

 Z ložnice se chodí do koupelny se záchodem: