sobota 20. března 2010
Nákupy a vycházka
Dnešním plánem bylo jít se projít k radaru a pak pokračovat dál po hřebeni podél cesty. Místo toho jsem ale šel nakupovat nádobí. A když už jsem byl v tom, pořídil jsem si i druhou karimatku pro pohodlnější spánek (a taky pro Kláru) a trekové sandály. Moc se mi nezdálo, že by byla vážně osmimilimetrová, tak jsem si ji doma přeměřil a má 6-8mm, jak kde. Ta druhá 8,5. Tak si tu novou asi nechám potom pro sebe. Taky jsem si koupil skoro kilo mražených krevet - jsou tu levnější než vepřové - a spoustu mražené obalované ryby, respektive slisované drtě, prostě rybí prsty co nevypadají jak prsty. Ty jsou ještě levnější než krevety. Když jsem se vrátil a něco zakousl, byly čtyři. Místo ranního krásného sluníčka přišly mraky, snížila se viditelnost a vůbec to vypadalo dost pošmourně. Tak jsem vyrazil na ten plánovaný výlet. Prošel jsem kolem větrné elektrárny - myslím, že kolem ní budu procházet dost často, jinudy se do kopců v podstatě nedá - a vyšlápl k radomu. Tedy budce s radarem. Na další cestu po hřebeni ale nebyl čas, tak jsem zamířil k moři. Došel jsem k Červeným skalám. Místo se tak jmenuje proto, že tam útes spadá téměř do moře a z něj se sypou šutry. A o ně se lámou vlny. A některé ty šutry jsou červené. Konečně jsem si připadal jako u moře - viděl jsem vlny. Ty ve Wellingtonu nejsou, tam je záliv a voda v něm stojí. Problém byl, že jsme byl trochu dál od domova než by mi bylo milé, zvláště s ohledem na fakt, že na půl devátou jsem měl dohodnuté rande s Klárou. Naštěstí místňáci docela berou stopaře, tak jsem část cesty dojel a stihl to s rezervou. Povečeřel jsem tu rybu se spoustou kukuřice, která mi rozmrzla a tak ji musím rychle sníst, a půlkou smaženého plátkovaného bramboru na chuť. Nebyl to žádný med. Tedy to jídlo samotné bylo fajn, ale unavuje mě jíst jako v bufetu, ve stoje, navíc sehnutý a rozkročený, protože linka není dost vysoká. Teď se válím na dvou karimatkách a píšu. Bolí mě z toho krk, jak jsem zkroucený. Budu s tím něco muset udělat, a to brzo. Kéž by se zítra stavil Kirk s kancelářskou židlí, kterou mi slíbil prodat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat