Druhá sobota u protinohů

Vyrazil jsem na půl jednou podívat se na byt, který jsem stejně nechtěl. Výtah byl na kartu, tak jsem šel po schodech. Zamykací vrata byly otevřené, tak jsem se dostal až k němu. A pochopitelně nikde nikdo, agent měl navíc vypnutý mobil. Po dvaceti minutách mě čekání omrzelo a šel jsem pryč. Dole u vchodu do toho paneláku jsem potkal tlupu lidí z nichž jeden měl desky s klipsem, typická známka agenta. Tak jsem se otázal zda to jsou oni a byli. Agent měl špatný klíč tak byli nahraní. Přesunuli vizitaci bytu na půl pátou a šlo se pryč.

Tak jsem vyrazil k dalšímu místu, kde jsem byl o dvě hodiny dřív. I pokračoval jsem dále do kopce a dostal se k betonovým základům nějaké vojenské pevnosti. A ještě dál jsem pokračoval, až na vrchol k větrné elektrárně. Pěkný výhled do kraje odtamtud je. Nějací kluci tam měli takové velké namachrované skateboardy, k tomu helmy a chrániče a zjevně se hodlali zabít cestou dolu. Na jednoho jsem koukal - stoupl na to, rozjel se a vřítil do děsně prudké zatáčky. Prakticky ležel na zemi když ji vybíral. V podstatě vybral, napůl smykem, ale vypadalo to, že i tak o moc dál nedojel.

Poté nastal čas sejít dolů k bytu. Pěkný byl, moderní, i když krapet malý. Tak jsem se na něj upsal. Dotazník byl záludný. Například se ptali, zda mám kreditku. Zeptal jsem se proč a bylo mi odpovězeno že kdybych byl místňák a neměl ji, byl bych divný a o takové moc velký zájem nemají. A já si bláhově myslel že se ptají na výši dluhů. Druzí zájemci, kteří na vizitu dorazili, zájem neměli, tak to vypadá že ho dostanu. Uvidíme v pondělí.

Svezl jsem se s agentem dolů z kopce na půl cesty do města na tu vizitaci o půl páté. Ale sedělo se mi v tom autě dobře, tak jsem si to rozmyslel, nevystoupil a nechal se zavézt někam dál, kde měl tenhle agent další vizitaci. Tam mi ukázal kudy se vydat abych viděl něco pěkného. Učinil jsem tak a viděl. Mají tam takové údolí s potůčkem které osázeli místními dřevinami, dost hustě, takže se jde zeleným tunelem. A je tam pár okružních cestiček. Něco mezi lesoparkem a rezervací. Botanickou zahradu tam také mají, v rohu. A vodopád. Inzerují ho na ukazatelích. Šel jsem se tam tedy podívat. Poučení již jistě tuší. Byl malý zázrak, že jsem si uvědomil, že to okolo čeho jdu je vážně on.

U této příležitosti bych mohl zmínit místní flóru a faunu. Začnu faunou, to bude rychlejší. Krom ptáků, psů a koček jsem tu ještě nic neviděl. A teď ta flóra. Všechno tu vypadá jako u nás. Úplně. Ale při bližším pohledu tu není snad ani jeden strom či keř který bych znal. A občas si tu připadám jako v druhohorách - samá přeslička a plavuně. Ale pak se zas chvíli nesoustředím a mám pocit že jsem doma - charakter lesa je úplně stejný. Asi to bude zeměpisnou šířkou.

No a pak jsem vylezl na kopec, páč byl cestou. Tvoří část soustavy kopců které tu říkají Zelený pás. Je kolem centra města a nesmí se tam nic stavět. Díky tomu to tu je takové celé zelené. Zase tam byly parádní výhledy, už to začíná být skoro nuda. Devalvace výhledů. Jsou odevšad - z půlky města, o všech okolních kopcích nemluvě.

Cestu jsem zakončil procházkou skrz regulérní botanickou zahradu co tu mají přímo ve městě. Je vážně pěkná.

Při večeři jsem strádal. Krám měli již zavřený, tak mi nezbylo než si udělat těstoviny s tuňákem. Není to vyloženě zlé jídlo, ale trocha zeleniny do toho by neškodila. A nejhorší na tom bylo to vědomí, že mám v mrazáku obalované ryby - akorát že nic pořádného k tomu. Navíc mám teď hlad, ač jsem po jídle. Skoro si říkám, zda to s tou dietou nepřeháním.

Zítřejším plánem je celodenní pochod po kopcích kolem města a předměstí - tedy o jednu nebo dvě řady kopců dál než dneska. Ani jsem se dneska moc nespálil, tak to snad dopadne dobře.